Antonín Vratislav Bejček

Antonín Vratislav Bejček

Šéfredaktor
  • Datum narození
    14. 4. 1886
  • Místo narození
    Praha
  • Datum úmrtí
    Neznámé
  • Místo úmrtí
    Neznámé
  • Funkce
    Novinář, překladatel

Popis

Absolvoval reálné gymnázium v Praze v  Křemencové ulici, obchodní akademii v Resslově ulici a čtyři ročníky Vysoké školy obchodní v Praze, obor hospodářsko-politický. 1908-1910 studoval na Vysoké škole obchodní v Berlíně, 1921-1922 studoval španělštinu a iberoamerickou literaturu na univerzitě v Barceloně, 1932-1934 politické vědy a vysokou školu národohospodářskou na Sorbonně v Paříži. Získal titul inženýr. V mládí se věnoval aktivně sportu. V roce 1902 získal české rekordy v běhu na 2 km a 2 anglické míle. Od ledna 1906 až do září 1934 vykonával řadu civilních zaměstnání a příležitostně se věnoval novinářské činnosti. Cestoval po Evropě, navštívil i Turecko a severní Afriku. 1906-1907 pracoval jako korespondent v Českomoravské Kolben-Daněk a zároveň jako redaktor Práva lidu, kde v lednu 1906 založil sportovní rubriku a až do května 1907 ji vedl. Poté odjel do Berlína, zde od srpna 1907 do února 1911 pracoval jako účetní u firmy Siemens-Schuchertwerke G.m.b.H. Působil také v kulturní oblasti berlínských krajanských spolků (např. jako režisér besedy Havlíček). 1911 byl přeložen do obchodního vedení  nově utvořené firmy Siemens-Schubert Industria Elektrika ve Španělsku. 1915-1918 vydával v Barceloně měsíčník Slavia. Po návratu do Československa v létě 1924 pracoval v různých odděleních Škodových závodů. Od ledna 1926 působil jako přísežný soudní tlumočník španělštiny (a částečně i němčiny), stálý soudní znalec průmyslového účetnictví a účetnictví pro obchod dovozní a vývozní. 1930 byl šéfredaktorem Sportovních novin (Brno). 1932 odjel do Paříže a odtud dopisoval do Národní politiky, Večera a dalších listů. 1934 se vrátil do Československa a pracoval ve sladovně firmy Wodička a Rudolf v Táboře. Od podzimu 1934 je uváděn jako sportovní redaktor deníků Venkov a Večer. Od 30. 5. 1939 až do 21. 11. 1941 byl odpovědným redaktorem Večera. Současně byl od léta 1939[1] do 10. 1. 1942 také odpovědným redaktorem Pražského večera. Pro neshody se šéfredaktorem V. Krychtálkem odešel zpět do Venkova a pracoval v redakčním archivu.[2] V lednu 1943 byl z redakce propuštěn (k 25. 1. 1943 byl vedoucím NSN Krychtálkem vyškrtnut z členské evidence a musel opustit novinářské povolání). Od února 1943 do srpna 1943 pracoval jako revisor u dr. Wirsingra, poradce u firmy Always. Od září 1943 až do dubna 1945 byl prokuristou a obchodním ředitelem u firmy Prošvic, pražské továrny na nástroje a přístroje. Dne 12. 7. 1945 byl zatčen a 7. 10. 1946 za prokazování nacistického smýšlení, udání, propagaci a podporu nacismu odsouzen Mimořádným lidovým soudem k 20 letům těžkého žaláře ve zvláštních nucených pracovních táborech a ke ztrátě občanské cti navždy. Dne 16. 2. 1954 mu byl pobyt ve vězení snížen na 10 let, propuštěn byl 19. 6. 1954. Po propuštění pracoval jako úředník ČKD Dukla v Karlíně.

V letech 1915 - 1924 byl členem novinářské organizace Sindicats Profesional de Periodistas Barcelona. V letech 1933 - 1934 člen organizace Syndicat de la Presse Étrangére á Paris. 1934 -1939 působil v Syndikátu čs. novinářů. 1937-1938 byl náhradníkem ve Výboru Syndikátu čs. novinářů. Poté byl do 25. 1. 1943 v Národním svazu novinářů. Byl také členem Českého svazu pro spolupráci s Němci.

Pseudonymy, šifry: Hrdý, Cyrano, avb, b, Bčk, bčk.

Dílo (výběr): Refereés Chart (první česká úplná pravidla kopané, 1906), překlady: Benavente: Vzbuzené zájmy, M. Linares Rivas: Síla zla, P. Baroja: Mezi bohémy, Hugo Wast: Neúprosný (překlad ze španělštiny, 1932), Slovník česko-španělský a španělsko-český (1929), Španělsky rychle, správně, vesele (1940), Španělsko - Okno do světa (1940).

In: NA, f. ASYN – členská evidence; SOA Praha, MLS v Praze, Ls 2523/46, Bejček A.V., č. kr. 373; NA, f. PŘ II – ODD/PŘ – d, kart. 34, sign. tab. 5869, Pražský večer; NA, f. PŘ II – ODD/PŘ – d, kart. 11, sign. tab. 2156, Večer, Pondělní Večer; NA, zn. PŘ II – ODD / PŘ – d, sign. Tisk 1931-1951, kart. 306, 235/4 Večer; Dolejší, V.: Noviny a novináři, Praha:NPL, 1963, s. 387, 401; Pasák T.: Soupis legálních novin a časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939 – 1945. Praha: Univerzita Karlova, 1980, s. 281 a 344.

 

[1] V čas. tab. dodatečně doplněn 17. 3. 1941, neboť od tohoto data dle tabulky vychází  Večer ve 2 vydáních – jako Večer a Pražský večer, v pondělí  s názvem Pondělní večer, ten od 4. 6. 1941 nahrazen v pondělí též Pražským večerem.

[2] A. V. Bejček k tomu v protokolu z 11. září 1946 u MV v Praze řekl: „Když jsem viděl, že s Krychtálkem zadobře nevyjdu, požádal jsem 1. března 1940 dopisem, abych byl zproštěn funkce zodpovědného redaktora. Byl jsem skutečně přeložen nazpět do redakce Venkova, avšak časopis Večer nesl i nadále označení, že jsem jeho odpovědným redaktorem a to až do konce r. 1941.“