Arnošt Bareš

Arnošt Bareš

Redaktor Šéfredaktor
  • Datum narození
    22. 12. 1898
  • Místo narození
    Sezemice, okr. Pardubice
  • Datum úmrtí
    10.05.1974
  • Místo úmrtí
    Praha
  • Funkce
    Novinář, pedagog, překladatel z francouzštiny

Popis

1917 absolvoval reálné gymnázium v Pardubicích, v témže roce musel narukovat a během 1. světové války bojoval na ruské frontě. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu UK. 1922-1929 působil jako profesor českého a francouzského jazyka na státním reálném gymnáziu v Pardubicích, kde se též aktivně účastnil kulturního dění a přátelil s místními význačnými osobnostmi a umělci, např. s akademickými malíři V. Sedláčkem  a J. Grusem, s majitelem hotelu Veselka E. Košťálem, s hudebním skladatelem M. Poncem, lékaři J. Snopkem, J. Řehořem, K. Jičínským, či právníkem a spisovatelem JUDr. M. Mládkem. 1928 vyhrál konkurs na zpracování sborníku vzpomínek a dokumentů připravovaného k desátému výročí smrti generála PhDr. Milana Rastislava Štefánika a získal stipendium do Paříže, kde na sborník sbíral materiály. Během svého pobytu v Paříži se také seznámil se zpravodajem ČTK Jaroslavem Jírou, který jej v době své dovolené požádal o zastoupení. Po ukončení pedagogické činnosti se Bareš začal věnovat především žurnalistice, publikoval v Lidových novinách, literární příloze Národního osvobození, Pražských novinách, Venkově, Východočeském republikánu, Listech pro umění a kulturu, Literárních novinách, či Rozpravách Aventina. Pro nakladatelství AVENTINUM (O. Štorch – Marien) redigoval dílo francouzského klasika H. Stendhala (román L. Leuwen, Život Brullarda). Od 31. 7. 1931 do 12. 9. 1939 byl redaktorem ČTK. V lednu 1935 byl jmenován radou její zpravodajské služby. Od 1. 5. 1937 po onemocnění vrchního rady K. Krause se stal přednostou politického zpravodajství ČTK (jinde uveden jako sekční šéf redakční služby ČTK nebo šéfredaktor). Ve vedoucí funkci politické redakce přicházel A. Bareš pravidelně do styku s agrárními politiky F. Udržalem a M. Hodžou. 1937-1938 se stýkal s berlínským tiskovým šéfem NSDAP Otto Ditrichem. 29. 9. 1938 byl jako jediný novinář z Československa za tiskovou službu předsednictva vlády přítomen v Mnichově, kde si společně s československým velvyslancem Vojtěchem Mastným a sekčním šéfem ministerstva zahraničí Hubertem Masaříkem vyslechli až výsledky mnichovského diktátu. 1938 - 1939 zastával funkci ředitele oddělení politického zpravodajství ČTK. 15. 7. 1939 až 21. 8. 1939 odjel na příkaz přednosty tiskového odboru předsednictva vlády Zdeňka Schmoranze a se souhlasem předsedy protektorátní vlády gen. Eliáše na zahraniční služební cestu, při níž organizoval napojení zahraničních zpravodajů ČTK na odbojové centrály. 15. 9. 1939 byl zatčen gestapem, zatykač však obdržel až 25. 4. 1940 po osmi měsících výslechů. Do soudního procesu byl vězněn ve věznici v Golnově (Polsko) a následně v německé věznici Plötzensee. 13. 11. 1941 byl v Berlíně odsouzen na 10 let vězení za to, že společně s vedoucím tiskového odboru předsednictva ministerské rady Z. Schmoranzem (zatčen 25. 8. 1939) a dalšími osobami prostřednictvím ČTK organizovali odbojovou zpravodajskou činnost skupiny tzv. tiskových referentů a shromážděné informace posílali do zahraničí. Bareš byl po rozsudku odvezen do káznice v Ebrachu. Na konci války absolvoval spolu s 3500 vězni pochod smrti z věznice Ebrach v Horních Frankách do 250 km vzdáleného vyhlazovacího koncentračního tábora v Dachau. 1. 5. 1945 byl pochod smrti osvobozen Američany ve vsi Unterheldenberg u Landau v Bavorsku. 17. 5. 1945 se Bareš vrátil do Prahy. Výnosem komise pro očistu novinářského stavu ze dne 10. 9. 1945 byl obviněn za údajně přátelský postoj k Němcům a dostal doživotní zákaz působit v ČTK a ministerstvu informací. 10. 2. 1947 bylo řízení proti G. Barešovi zastaveno. Po 1945 byl Bareš vedoucím tiskové kanceláře OSN v Praze a tiskového odboru předsednictva ministerské rady, přednostou redakčního odvětví. V roce 1946 byl ministerstvem informací vyslán do Paříže na mírovou konferenci, kam dojížděl po dobu dvou let. V roce 1947 byl pak ministry Kopeckým a Masarykem pověřen vybudováním Informačního ústředí OSN v Praze, jehož se stal ředitelem. Zde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1961. Zemřel v Praze 10. 5. 1974 na diabetes.

Od 1932 do 1948 byl členem novinářské organizace. Před válkou spolupracoval s agrární stranou. V důchodu se stal členem pražské odbočky Klubu přátel Pardubicka.

Dílo (výběr): Štefánikův memorial - sborník vzpomínek a dokumentů vydaný k 10. výročí smrti generála Dr. M. R. Štefánika (1929); z francouzštiny přeložil např. díla Honoré de Balzaca Poslanec (1928), Josepha Kessela Ryzí srdce (1934), Romaina Rollanda Empedokles z Akragantu (1947) a Maurice Leblanca Tři oči (1922);

In: NA, f. ASYN, členská evidence – vyřazení; SOA Praha, MLS Praha, Ls 7185/46, Arnošt Bareš, č. krab. 646; AMV ČR, f. 141, sign. 63-1 až 2; Sezemické noviny, č. 2 roč. 2018, s. 8 - 9, Balcar, M.: Sezemický rodák Arnošt Bareš, část 1; Sezemické noviny, č. 3 roč. 2018, s. 8 - 9, Balcar, M.: Sezemický rodák Arnošt Bareš, část 2; Klub přátel Pardubicka, 23.  4. 2018, Kotyk, J.: Odbojová činnost prof. Arnošta Bareše (1898-1974); Stejskal, J: Četka slaví devadesátiny. Praha: Česká tisková kancelář, 2008, s. 8 – 10.