Karel Chalupa

Karel Chalupa

Redaktor Šéfredaktor
  • Datum narození
    31. 10. 1902
  • Místo narození
    Kamenice nad Lipou
  • Datum úmrtí
    09.08.1963
  • Místo úmrtí
    Praha
  • Funkce
    Novinář, politik

Popis

Absolvoval dvouletou obchodní školu v Jindřichově Hradci. Až do nastoupení na vojenskou prezenční službu (1919-1923), byl zaměstnán jako praktikant a později jako účetní v  Okresní hospodářské záložně v Kamenici nad Lipou. Od studentských let byl novinářsky činný, příležitostně přispíval do listů vydávaných v Táboře a v Jindřichově Hradci. 1925 se stal stálým spolupracovníkem pražského orgánu živnostenské mládeže Mladý živnostník. Od května 1925 působil v živnostenských tiskařských a vydavatelských závodech Čechie. Stal se dopisujícím redaktorem živnostenského denního tisku v Českých Budějovicích, organizoval činnost živnostenské strany a její předvolební kampaň. Na konci roku 1925 přesídlil do redakce ústředního deníku živnostenské strany Reforma (od 1932 přejmenované na Národní stře) a od 1926 zde byl parlamentním zpravodajem. Současně působil také jako redaktor Nového večerníku. 1927 byl jmenován vedoucím redaktorem a zástupcem šéfredaktora Ladislava Hájka v Novém večerníku. Po smrti J. V. Najmana[1] 1937 byl zvolen do správní rady Čechie a po převzetí správy majority Najmanových akcií i předsedou Čechie, tzn. předsedou vydavatelstva. Stal se také hlavním šéfredaktorem živnostenského denního tisku a zůstal jím i po reorganizaci Národního středu k 1. 10. 1939[2]. 1939 působil také jako politický vedoucí redaktor Národního středu. Po rozdělení listu na všední a nedělní vydání byl dále politickým vedoucím redaktorem všedního vydání. 9. 7. 1941 se stal hlavním šéfredaktorem listu.[3] Po smrti šéfredaktora Ladislava Hájka v březnu 1943 byl jmenován šéfredaktorem deníku Národní střed i Neděle Národního středu, v dubnu téhož roku po rozdělení funkcí se stal šéfredaktorem Neděle Národního středu. V říjnu 1943 ho vystřídal ve funkci šéfredaktora Jan Vrba. K 31. 10. 1942 byl Chalupa jmenován na návrh ministra Emanuela Moravce pověřencem pro Sociální pomoc pro Čechy a Moravu, která byla zřízena na základě vládního nařízení z 19. 11. 1942. Počátkem roku 1943 se zúčastnil zájezdu českých kulturních pracovníků[4] do Berlína, při kterém byl přítomen přijetí u ministra Goebbelse. 12. 7. 1944 obdržel stříbrnou Svatováclavskou orlici a byl jmenován ministrem Emanuelem Moravcem členem výboru Národní rady české[5]. 15. 5. 1945 byl zatčen ve svém bytě v Praze a dopraven do zajišťovací vazby SNB u Krajského soudu trestního v Praze na Pankráci. Odtud byl koncem prosince 1945 předán do řádné vazby Národního soudu v Praze. Za podporu nacismu v době ohrožení republiky byl 9. 9. 1946 odsouzen k 12 letům těžkého žaláře s tím, že 7 let si odpyká ve zvláštních pracovních oddílech. Byl navždy zbaven občanské cti, čtvrtina jeho jmění propadla ve prospěch státu. Z pražské věznice byl propuštěn 22. 1. 1955 [6] se zkušební dobou 8 let. 1960 byl bez zaměstnání a žil v Praze, kde také zemřel.

Od 1926 byl členem Syndikátu čs. novinářů. V tomtéž roce byl zvolen místopředsedou zemského výkonného výboru živnostenského dorostu a později předsedou Všeodborového sdružení živnostenských zaměstnanců. 1935 byl zvolen v královéhradeckém kraji za živnostenskou stranu poslancem Národního shromáždění. Od konce roku 1938 byl členem Strany národní jednoty a jejího předsednictva. Po rozpuštění Národní jednoty přešel do Výboru Národního souručenství. V březnu 1939 byl jmenován členem prvního Výboru Národního souručenství ve funkci předsedy živnostensko-obchodní komise. V tomto roce byl také krajským vedoucím Národního souručenství pro Hradec Králové. O rok později byl povolán i do druhého výboru Národního souručenství a stal se zmocněncem pro obchod, řemesla a dopravu. Těchto funkcí se vzdal poté, co byl vedoucím Národního souručenství zvolen Jan Fousek. Byl členem předsednictva České ligy proti bolševismu.

Pseudonymy, šifry: Cha; Kch; -pa, kap.

Dílo (výběr): Mé písně, básně (1921), Pěšiny (1922).

In: AMV ČR, č. 300-4-3; NA, f. PŘ II – ODD/PŘ – d, kart. 14, sign. tab. 2510, Národní střed;; NA, f. ASYN, kart. 113, Vyplněné dotazníky členské matriky z  r. 1940; NA, f. TNS, NS 11/46, kart. 46; AMV ČR, č. Z-6-351, s. 163; Česká biografie 31. 3. 1941; Jaroš, J.: Mužové z Čech a Moravy (Pověření důvěrou pana státního presidenta). Národní souručenství, 1940; Kdy zemřeli 1963-1966, s. 28.



[1] Josef Václav Najman (1882-1937), od 1930 předseda Čs. živnostensko-obchodnické strany středostavovské, 1919 zakladatel jejího deníku Reforma, od 1920 poslanec Nár. shromáždění, 1926-1929 ministr železnic a od 1935 ministr obchodu.

[2] In: Noviny a novináři, Denní tisk. Reorganizace Národního středu. Tisk a novináři, roč. XIV, č. 3. 11. 1939, s. 30: 1. 10. 1939 provedena nová organizace redakcí živnostnictva v českých zemích. Byla zřízena samostatná redakce Národního středu a samostatná redakce Nového večerníku, jehož hlavičkovým listem je Nový deník. Politickým vedením všech denních listů byl pověřen předseda vydavatelstva K. Chalupa. Jako šéfredaktor ústředního deníku Národní střed byl dále potvrzen Ladislav Hájek. Vedoucím redaktorem Národního středu byl jmenován ing. Jan Vrba. Odpovědným redaktorem Otakar Zdeněk. Šéfredaktorem Nového večerníku jmenován František Vinklhofer, vedoucím redaktorem Josef Kučera a odpovědným redaktorem Karel Hladík. Pro oba listy pak jmenován redakčním tajemníkem Robert Bakalář.

[3] NA, Nár. soud, TSN 9/47, kart. 140, poř. č. 93-126, rozsudek proti Scheinostovi, Vrbovi a Prokopovi, s. 44.

[4] Další účastníci: ministr E. Moravec, ředitel Centropressu V. Fiala, spisovatel F. Kožík, dirigent ND Krombholz, předseda Kuratoria F. Teuner, režisér divadla Uranie a ředitel Orbisu F. Rudl.

[5] Národní politika, ročník LXII, č. 191, 4/13. 7. 1944, s. 3

[6] NA, f. TNS, NS 11/46, kart. 46