Pocházel z rodiny pražského tiskaře Emanuela Stivína. Po vyučení typografem odjel kolem roku 1900 hledat zaměstnání do Saska a Bavorska, nicméně jeho cesta byla neúspěšná, a tak po návratu nastoupil v roce 1901 do Zápotočného tiskárny v Rokycanech. O tři roky později, v roce 1904, nastoupil jako redaktor vídeňských Dělnických listů a zároveň se angažoval v sociálně demokratické straně. Později se přestěhoval do Prahy, kde v letech 1911–1938 působil jako šéfredaktor sociálně demokratických listů Kopřivy a Právo lidu. V meziválečném období zasedal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou v Revolučním národním shromáždění a posléze v Poslanecké sněmovně.

Na přelomu 20. a 30. let se stal členem Syndikátu československých novinářů a v roce 1932 byl zvolen jeho místosyndikem. Byl také členem kuratoria Všeobecného penzijního ústavu pro novinářské pojištění. V rámci své kariéry se také věnoval publicistické reflexi role žurnalistiky, například texty Noviny po převratu (1933), Novinářské nezpůsoby (1938) nebo knihou Z dějin Lidového domu a Práva lidu (1936). Psal převážně pamflety, satiry a veršované fejetony, které se týkaly aktuální politické situace. Kritizoval například buržoazně pozitivní politiku. Napsal také několik knih říkadel pro děti, jež doprovázely obrázky Josefa Lady.