Narodila se v rodině literárně činného úředníka Josefa Noska. Její mladší sestra Růžena se stala herečkou a vystupovala pod jménem Nasková. Na přelomu století se seznámila se Stanislavem Kostkou Neumannem, Kamillou Neumannovou, Františkem Xaverem Svobodou, Františkem Xaverem Šaldou. Ve svých pracích kladla důraz na ženskou emancipaci. Vystoupila z římskokatolické církve a zůstala bez vyznání. 1904 se provdala za básníka a studenta práv Jana Malíře. Po manželově smrti (1909) cestovala po Evropě. 1912 působila jako reportérka a ošetřovatelka na Balkáně v době srbsko-turecké války. 1913 žila ve Vídni, kde se seznámila s Ivanem Olbrachtem. Vstoupila do sociálně demokratické strany, pracovala v redakci vídeňských Dělnických listů. 1916 se s Olbrachtem vrátila do Prahy. Žila s ním v Krči ve vile jeho otce Antala Staška. Pod Olbrachtovým vlivem se orientovala na levicová témata a proletářské prostředí. Byla zakládající členkou KSČ, několikrát byla z politických důvodů vězněna. 1920 se účastnila II. světového kongresu Komunistické internacionály (Petrohrad, Moskva). 1929 podepsala tzv. Manifest sedmi s kritikou KSČ a byla z této strany vyloučena. S Olbrachtem žila do roku 1935, kdy ji opustil. 1936, v době občanské války, byla s levicovou delegací (Halas, Sekanina, Nejedlý) ve Španělsku. Od 1925 Redigovala Komunistku, ze které vznikla Rozsevačka[1], kde se 1925 stala odpovědnou redaktorkou. Redigovala též týdeník Ženský list, přispívala do Práva lidu, psala do kulturní rubriky Rudého práva, Rudého večerníku, do Kohoutka, do Června, Proletkultu, Kmene (za redigování F.X. Šaldy), po vyloučení z KSČ do Činu a dalších nekomunistických periodik. Překládala z němčiny, francouzštiny, bulharštiny, srbštiny (někdy společně s I. Olbrachtem).

Dílo (výběr): Její publicistika z let 1918 – 1921 vyšla pod názvem Rudé besídky (1922). Mezi její romány patří autobiograficky pojatý román Deset životů (1937), dále Barva krve (1932), Právo na štěstí (1908), Vítězství (1918), Víno (1912).

In: BERÁNKOVÁ, Milena, KŘIVÁNKOVÁ, Alena, RUTTKAY, Fraňo. Dějiny československé žurnalistiky. Praha: Novinář, 1988; HOMOLOVÁ, Květa, ed. a kol. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1982; OPELÍK, Jiří a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha: Academia, 2000; PELC, Jaromír. Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1981; SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha: Československý spisovatel, 1982; TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století: II. díl: K-P. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999.