Irena (Inka) Bernášková

Spolu s otcem, manželem i dalšími příbuznými vydávala po okupaci Čech a Moravy ilegální časopis V boj, který měl blízko k vojenské organizaci Obrana národa. Skupina byla na podzim 1939 odhalena gestapem. Bernášková se štěstím unikla. Rozhodla se ve vydávání pokračovat sama. Až do svého zatčení 21. 9. 1940 byla jeho redaktorkou, vydavatelkou, editorkou i kolportérkou. 

Narodila se jako prostřední dcera v rodině malíře a grafika Vojtěch Preissiga. Za první světové války celá rodina pobývala v USA (Boston). Jejich dům se stal místem odboje – navštěvovali je T. G. Masaryk nebo Edvard Beneš. Přes odpor rodičů se v jedenadvaceti letech provdala za bratrance Eduarda Bernáška (sňatek 1925). Projevovala výtvarné nadání, zájem o automobily i letadla, patřila k emancipovaným ženám meziválečného období. Odmítala požadavky na odtržení Sudet, pomáhala otci formulovat dopisy přátelům v cizině i pro zahraniční tisk, kde vysvětlovali hitlerovské nebezpečí. Po ustavení protektorátu Čechy  a Morava pomáhala s ilegálními přechody hranic. Byla zatčena gestapem. V soudním procesu s odbojovou skupinou kolem časopisu V Boj vzala veškerou vinu na sebe. Stala se první Češkou odsouzenou nacisty k trestu smrti.

V roce 1998 byla in memoriam vyznamenána prezidentem Havlem medailí Za hrdinství.