1927 maturoval na II. státní reálce v Plzni. 1928-1933 studoval geologii, antropologii a tělesnou výchovu na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. 1935 získal titul RnDr. 1935-1937 absolvoval vojenskou službu. 1932-1943 pracoval v nakladatelství Melantrich jako redaktor ve spojené sportovní redakci deníků A-Zet, České slovo a Telegraf a šéfredaktor sportovního týdeníku Star. 1938 byl mobilizován a po návratu z mobilizace řídil od 3. 12. 1938 redakci časopisu pro mládež Mladý hlasatel a odpovídal za ni. Společně s  Jaroslavem Foglarem vybudoval Bureš z Mladého hlasatele úspěšný časopis, kolem něhož fungovaly čtenářské kluby. Po zastavení Mladého hlasatele v roce 1941 přešel do Večerního Českého slova a poté řídil čtrnáctideník Zdroj. Zde byl až do března 1943. Od května 1943 do počátku ledna 1944 byl politickým redaktorem A-Zetu. Potom dostal na starost soudní zpravodajství a noční služby. 9. 3. 1944 byl z Melantrichu propuštěn. Výpověď si vynutil pasivní rezistencí, protože nesouhlasil s praktikami šéfredaktora Jaroslava Křemena, který podepisoval články jmény svých podřízených. Až do roku 1945 byl totálně nasazen ve vydavatelství Orbis v rukodělné dílně pro nezaměstnané umělce, herce a novináře. V červnu 1945 byl povolán do armády, sloužil u Stráže svobody.[1] Byl také zástupcem velitele a tlumočníkem v oddílu CZ Transportation Corps (v rámci pomoci UNRRA dopravoval do ČSR vozy zanechané v Evropě armádou USA). 1946-1950 pracoval v nakladatelství Mladá fronta, kde do 1948 řídil týdeník pro mládež Vpřed (měl navazovat na Mladého hlasatele). Opět spolupracoval s J. Foglarem, ten však musel po únoru 1948 z redakce odejít. Potom byl Bureš krátce odpovědným redaktorem časopisu Junáci, vpřed! (vznikl sloučením časopisů Junák a Vpřed) a v nakladatelství Mladá fronta pracoval i v týdeníku Mladý technik. 1950-1953 řídil při nakladatelství Československé obce sokolské týdeník Stadion. Počátkem padesátých let se jako provokatér StB zapojil do tzv. skautských procesů, při nichž byli hlavní představitelé skautské organizace odsouzeni k dlouholetému vězení. Když se časopis Stadion změnil na čtrnáctideník, odešel Bureš do sportovní redakce ČTK v Praze zaměřené na sport v zahraničí. Zde pracoval až do 1971 jako vedoucí sportovní redakce. 1954-1957 byl redaktorem časopisu Tennis. 1971-1973 působil jako dopisovatel ČTK z Vídně. 1973 odešel do penze.

Od října 1937 byl členem I. sekce Svazu čs. novinářů. Po skončení války se stal členem KSČ. Do počátku února 1946 byl potrestán zákazem výkonu  novinářské profese v souvislosti s jeho novinářským působením během války Z téhož důvodu bylo proti němu zahájeno trestné řízení, které však bylo v listopadu 1946 zastaveno.

Pseudonymy, šifry: B.

Dílo (výběr): společně s Jaroslavem Foglarem vydal Zápisník 13 bobříků (1946) a Druhý zápisník 13 bobříků (1947), autor prózy Kožený míč (1947) a reportážních knih: Setkání pod Jižním Křížem (1957), s Josefem Davídkem: 10 tisíc mil Kanadou: Reportáže z cesty čs. olympijského hokejového mužstva po Kanadě (1963), Tokio 64 (1965).

In: NA, f. PŘ II – ODD/PŘ – d, sign. Tisk 1931 – 51, kart. 219, 105/2 České slovo; AMV ČR, karta Bureš Karel; AMV ČR, č. 300-6-2; Britské listy. 6. 9. 2005, Čulík, J.: Dnešním časopisům pro děti něco chybí: rozhovor s Vlastislavem Tomanem; Polák, J.: Poselství žlutého kvítku: s dvojicí Foglar – Bureš nezvykle otevřeně o věcech čtenářského zájmu, o lidech a životě vůbec. Praha: Olympia, 2003. 114 s.; Tauš, K.: Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů: pro čtenáře novin. Blansko: Karel Jelínek, 1946, s. 421; Pasák, T.: Soupis legálních novin a časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939 – 1945. Praha: Univerzita Karlova, 1980, s. 218; Brož, V., Slušná, O.: Kdo je kdo. Díl I., Praha: ČTK, 1969, s.112.