Pocházel z rodiny lékaře. Základní vzdělání získal v Penzionátu sv. Václava v Bubenči a následně absolvoval nižší gymnázium v Praze. Dále navštěvoval kadetní školu a Svobodnou školu politických nauk v Paříži a v Praze (studia nedokončil). Byl zaměstnán jako bankovní úředník v Praze. Věnoval se cestování: 1920-1921 navštívil Francii a Španělsko, 1923-1924 Orient, 1926-1928 a 1929-1934 Asii a Afriku. Zhruba 10 let byl zahraničním dopisovatelem různých pražských listů z Iráku, Libanonu, Sýrie a Egypta. Zde přestoupil na muslimské vyznání. Jako první Čech navštívil v roce 1933 Mekku a od té doby připojoval ke svému jménu označení pro muslima, který tuto pouť vykonal: „hadži“. 1933 se vrátil do Čech. Stal se zakladatelem české muslimské komunity (1934), obdržel řád krále Imama Jahji, až do konce druhé světové války byl místopředsedou a předsedou Moslimské náboženské obce pro Čechy a Moravu. Od 1937 vydával list Hlas moslimské náboženské obce pro Čechy a Moravu a byl jeho odpovědným redaktorem. V letech 1933-1935 publikoval v cestopisné revui Oasa. Za okupace vystupoval jako antisemita, nepřítel anglického a francouzského kolonialismu. V únoru 1940 nastoupil jako politický redaktor do redakce měsíčníku (od 1941 týdeníku) Vlajka, pak byl zástupcem šéfredaktora a vedoucím redaktorem zahraničně politické rubriky. Spolupracoval také s časopisem Širým světem. Po zastavení Vlajky se od července 1942 stal v Melantrichu politickým redaktorem Českého slova. Když bylo v září 1944 zastaveno i České slovo (do dubna 1945 vycházelo jen Nedělní České slovo), byl nějakou dobu bez zaměstnání. V březnu 1945 ho ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec jmenoval šéfredaktorem Korespondence České Ligy proti bolševismu. Dne 24. 1. 1947 byl odsouzen Mimořádným lidovým soudem za kolaboraci v době okupace na 8 let vězení. Trest si odpykal v plzeňské věznici na Borech. Propuštěn byl v květnu 1953 ve špatném zdravotním stavu a dožil v Praze. Jako zkušeného arabistu ho příležitostně zaměstnával ve funkci poradce i Ústřední výbor KSČ.

1940 vstoupil do Národního svazu novinářů. Po skončení války byl z novinářské organizace vyloučen. V červenci 1942 byl vyznamenán Národní cenou za „průkopnickou činnost publicistickou“. Byl členem Svatoplukových gard[1].

Pseudonymy, šifry: Asker a Akbar, A. B. Brikcius; mab.

Dílo (výběr): cestopisný cyklus V záři půlměsíce: Jemen, země tradic (1934), Moje pouť do Mekky a Mediny (1935) a Napříč Kemalovým Tureckem (1935), cestopisná tetralogie Orient mlčí (1939-1942): Sýrie pod francouzskou trikolórou (1939); Palestina - Svatá země krví zalitá (1939); Země zrady. Zajordání - země proradného syna Husajna-Abdallaha (1942); Irák - země odplaty (1944). Další dílo např. Orient zblízka (1927).

In: AMV ČR, č. 315-6-27, Protokol sepsaný dne 9. 8. 1940 u policejního ředitelství; NA, f. ASYN, kart. 113, Dotazník NSN z 12. 3. 1941; NA, f. MLO, kart. 12, dotazník z 14. 1. 1944; NA, f. ASYN, Vyplněné dotazníky členské matriky z r. 1941, kart. 113; NA, f. NS, TSN 9/47 č. k. 136, poř. č. 14, Prokop, protokol z 18. 12. 1946, s. 118; AMV ČR, Z-6-351, s. 471; Svobodné slovo, 25. 1. 1947, s. 2, SI: Osm let fašistickému novináři; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha: SPN, 1973, s. 429; Kdy zemřeli … ?, sv.I. Praha: Státní knihovna ČSSR – Národní knihovna, 1937-1990?, s. 26; Dolejší, V.: Noviny a novináři. Praha :NPL, 1963, s. 400, 385, 371; Tomeš, J.: Český biograf. slovník XX. století, Praha: Ladislav Horáček – Paseka, 1999, s. 138; Nakonečný, M.: Vlajka, s. 271, 304; Brabec, J.: Antisemitská literatura v době nacistické okupace. Revolver revue 50, listopad 2002, s. 288; Fleissig Jiří, Charif Bahbouh: Malá encyklopedie islámu. Praha: Dar ibn Rushd, 1993; Bečka Jiří, Mendel Miloš: Islám a české země. Praha: Votobia, 1998, s. 131.