Před rokem 1945 přispívala do Národní politiky, Národních listů, Národního osvobození, Venkova, Jihočeské jednoty, Kina, Čtení pro ženy, Salónu a Rozkvětu. V roce 1946 (vycházela od 1. 1. 1947) spoluzakládala týdeník pro ženy Vlasta a byla jeho první šéfredaktorkou. Od roku 1948 pracovala v redakci Světa v obrazech, poté v letech 1949-1950 redigovala týdeník Praha a byla šéfredaktorkou tiskového odboru Ústředního národního výboru hl. m. Prahy. Od roku 1948 také redigovala časopis Čs. filmové společnosti vycházející rusky, francouzsky a anglicky (Bulletin Čechoslovackoj nacionalizirovannoj kinematografii, Bulletin de la Cinématographie nationalisée Tchécoslovaque, Bulletin of the Czechoslovak Nationalised Film). Po roce 1945 přispívala také do Jihočeské pravdy, Práce, Rudého práva, Literárního měsíčníku aj. 

Dílo (výběr): Tanec rabů (1949), Selský mor (1957), Polyxena (1959), Královský úděl (1971), Františka a čtyřlístek (1974), Román o Doubravce České a Měškovi Polském (1980).

Původním jménem Anna Urbánková. Pocházela z rodiny důstojníka rakousko-uherské armády. Do školy začala chodit v Haliči (dnes Polsko). V roce 1919 se její otec stal četnickým důstojníkem v Opavě a Nina Bonhardová zde v letech 1921–1925 vystudovala obchodní akademii. V roce 1926 se provdala a poté v Opavě pracovala jako úřednice pojišťovny. V roce 1940 se přestěhovala do Písku a v roce 1943 do Prahy, kde byla do roku 1945 zaměstnána ve Filmovém archivu. Od roku 1953 do roku 1962 působila jako účetní Státního nakladatelství technické literatury. Poté se zcela věnovala literární tvorbě a žila střídavě v Praze a v Třeboni.