Hned po návratu z koncentračního tábora v květnu 1945 vstoupil do redakce nového mládežnického deníku Mladá fronta. Zde působil do roku 1949, kdy musel odejít, protože se podílel na pamfletu proti básníkovi V. Nezvalovi. Poté krátce pracoval jako dělník ve slévárně ČKD Smíchov. V letech 1949-1952 byl redaktorem závodního časopisu Škodovák (1949-1952). V letech 1953-1956 byl redaktorem dětského vysílání Čs. rozhlasu a Čs. televize, poté v letech 1956-1962 působil jako šéfredaktor Pionýrských novin. Mezi roky 1964-1969 byl redaktorem pořadu  Zrcadlo kultury v Čs. rozhlase.  Po roce 1970 měl zakázáno publikovat. 

Dílo (výběr): Hranice: verše 1942–1944 (Praha: Jos. R. Vilímek, 1945).

Absolvoval pět semestrů na Filosofické fakultě UK. V roce 1943 byl zatčen gestapem za ukrývání hledaných osob, byl však propuštěn. Podruhé byl zatčen v roce 1944  a vězněn na Pankráci, v Terezíně a nakonec transportován do koncentračního tábora Flossenbürg. Hned po skončení války v květnu 1945 vstoupil do KSČ. Mezi roky 1961-1964 se živil svobodným povoláním spisovatele. Jako jeden z vedoucích představitelů reformních demokratizačních proudů v pionýrské organizaci stál v dubnu 1968 u vzniku samostatné mládežnické organizace Pionýr (již nebyla součástí Československého svazu mládeže), v červnu 1968 byl pak zvolen předsedou České rady Pionýra (ČRP). Po začátku normalizace v průběhu roku 1969 však z funkce předsedy ČRP odstoupil a 24. ledna 1970 byl z Pionýra vyloučen. Taktéž byl vyloučen z KSČ a nemohl oficiálně publikovat. Od roku 1974 byl v invalidním důchodu.