V období první republiky publikoval ve fašitiských listech Nástup červenobílých a Obrana národa. V období protrektorátu po přestěhování z Brna do Prahy pracoval jako administrativní síla v antisemitském preiodiku Arijský boj. Po zatčení vydavatele J. V. Břetenáře v prosinci 1940 se stal na krátkou dobu od 1. 2. 1941 vydavatelem a šéfredaktorem Arijského boje. Během několika týdnů však přenesl plnou moc ve vydavatelství na Olgu Břetenářovou. V dubnu 1941 se šéfredaktorem Arijského boje stal R. Novák a Šaroun z redakce odešel. Poté ještě v roce 1941 zakoupil fašistický týdeník Zájmy Povltaví a stal se jeho vydavatelem a šéfredaktorem. Časopis však Němci za rok zastavili. Byl konfidentem SD a gestapa. V květnu 1945 byl zatčen (vydával se za ilegálního pracovníka neexistující skupiny Ljubica) a předán mimořádnému lidovému soudu v Praze. Ve vazbě byl rok, poté se ho zastala národněsocialistická strana a dosáhla jeho propuštění. V roce 1948 byl odsouzen za propagaci nacismu na 10 let. Ve vězení se domluvil s dozorcem a v červenci 1949 společně emigrovali do západního Německa. Zde krátce pracoval pro americkou rozvědku, potom odjel do Kanady a v Torontu založil  a v letech 1952-1953 vydával měsíčník Hlas nových (případně jako věstník Klubu nových, v roce 1973 změnil název na Kanadské listy) a měsíčník Československý zábavný zpravodaj. 

V období první republiky se angažoval ve fašistických kruzích. Byl zakládajícím členem Vlajky v  Čáslavi (1939 se do hnutí znovu přihlásil, 1940 byl pro neshody s vedením vyloučen), byl generálním tajemníkem Protižidovské ligy. Na zatykači z 27. 2. 1946 je uveden jako kapitán Svatoplukových gard - paramilitární organizace fašistického hnutí Vlajka. 8 Dle výpovědi jeho bývalé manželky Marie Kuncové-Šarounové měl zemřít v Kanadě koncem roku 1964 na následky operace hlavy.