Od 21. 6. 1938 do 17. 11. 1942 působil v redakci fašistického časopisu Vlajka, z toho od 16. 6. 1939 do 7. 2. 1940 byl jejím odpovědným redaktorem. 
Do Národního svazu novinářů se hlásil v září 1939.  
Dílo (výběr): České národovectví (1941).

Absolvoval pět tříd obecné školy, tři třídy měšťanské školy a obchodní akademii v pražském Karlíně. Po skončení 1. světové války byl dva roky bez zaměstnání, pak působil dva roky v soukromých službách. V roce 1922 podnikl cestu do sovětského Ruska za prací, ale po půl roce se vrátil do Československa. Až do roku 1929 byl zaměstnán u pražské pobočky firmy Donauwerk Ernst Krause & Co. (obráběcí stroje). V roce 1929 se stal spolumajitelem pobočky, později ji převzal a provozoval až do roku 1935. V letech 1935–1939 se zabýval příležitostnými obchody. Byl členem fašistické organizace Český národně socialistický tábor-Vlajka. V létě 1940 pro konflikt odešel, ale po půl roce se do Vlajky opět vrátil. Zároveň byl od 1. 1. 1941 pověřen vedením České pracovní fronty  a stal se členem ústředního vedení ČNST – Vlajka. Byl autorem hospodářského programu Vlajky. V létě 1942 z Vlajky definitivně odešel  a od té doby byl bez zaměstnání. Psal pro rozhlas přednášky v nacistickém duchu. Po skončení okupace byl zahrnut do trestního oznámení proti hnutí ČNST – Vlajka. V červenci 1946 byl pro duševní poruchu předán z vyšetřovací vazby do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Řízení bylo zahájeno 5. 3. 1947 a záhy na základě psychiatrického posudku zastaveno. V té době byl již úplně slepý.