František Smrček

Od mládí přispíval do Českého slova, Národních listů, Venkova, Lidových novin aj. Od února 1942 působil jako zpravodaj a člen redakční rady mladoboleslavské přílohy Listu mladých (časopis Národního souručenství) a v práci pokračoval i po přeměně periodika v časopis Kuratoria pro výchovu mládeže Zteč.  Zároveň přispíval do brněnského dětského časopisu Kulíšek. Do července 1943 byl také zaměstnán v Tiskovém oddělení Kuratoria pro výchovu mládeže. Od 3. 7. 1943 do konce vydávání 4. 4. 1945 byl vedoucím a odpovědným redaktorem časopisu Kuratoria pro výchovu mládeže Správný kluk. V rámci svého poválečného pobytu (od podzimu 1948) v uprchlickém táboře v Murnau am Staffelsee vydával ostře pravicový strojopisný zpravodaj Rozlet, který vylepoval na návěstní tabule v táboře. V letech 1949–1950 se tamtéž pokoušel vydávat časopis Křesťanská obroda, určený exilové katolické mládeži. Později jezdil po táborech jako promítač filmů a neúspěšně se pokoušel dostat do USA. V roce 1951 začal pod jménem František Tomáš pracovat jako rozhlasový komentátor stanice Rádio Svobodná Evropa (RFE), kde působil téměř čtyřicet let. V padesátých letech společně s rozhlasovým kolegou Miroslavem Šaškem vydal několik čísel humoristického časopisu Škorpion.
V období protektorátu byl členem Národního svazu novinářů.

 Absolvoval čtyři třídy měšťanské školy. Před okupací i na jejím začátku se hlásil k levicovému smýšlení. Mezi roky 1940 a 1941 byl v kontaktu s mladými komunisty z Podkrkonoší, za což byl vyslýchán gestapem. Později se naopak přiklonil ke konzervativní katolické pravici. Od 17. 6. 1942 členem a poté i vedoucím a okresním pověřencem Kuratoria pro výchovu mládeže. V roce 1942 se zúčastnil studijní cesty vedoucích české mládeže po Německu. Po válce byl zatčen, internován ve vyšetřovací vazbě na Pankráci a bylo proti němu zahájeno vyšetřováni za provinění dle tzv. malého retribučního dekretu, trestní nalézací komise při Ústředním národním výboru hlavního města Prahy vyšetřování 9. 1. 1947 zastavila. V polovině října opět vyšetřován mimořádným lidovým soudem v Praze, ještě před svým zatčením však stihl uprchnout do západního Německa a byl internován v uprchlickém táboře v hornobavorském Murnau am Staffelsee. Zemřel v roce 1997.