V letech 1936–1945 byl členem redakce deníku České slovo v Moravské Ostravě, v době okupace byl jeho šéfredaktorem  (v poválečné výpovědi uvedl, že byl pouze technickým šéfredaktorem, politickým šéfredaktorem byl Karel Režný).  K roku 1938 a od ledna do června 1939 je doložen jako odpovědný redaktor ostravského Poledního Českého slova. V roce 1939 byl také odpovědným redaktorem Nedělní Moravské orlice v Moravské Ostravě (15. 10. 1939 byla zastavena). Po válce byl vyloučen z novinářské organizace a předán Mimořádnému lidovému soudu v Ostravě. Byl obviněn  z propagace a podpory nacismu, v listopadu 1946 byl osvobozen, mj. z důvodů  prokázané pomoci při odbojové činnosti. 
Od března 1934 byl členem Syndikátu čs. novinářů, zastával různé funkce ve výboru odbočky v Moravské Ostravě.  V období protektorátu členem Národního svazu novinářů. Po válce byl komisí pro očistu novinářského stavu vyloučen ze Svazu českých novinářů. 
Dílo (výběr): novinový román Pro lásku a slávu (1938, uveřejněn v Poledním Českém slově v Mor. Ostravě).

V roce 1927 maturoval na II. reálném gymnáziu v Brně.  Od roku 1937 byl členem národněsocialistické strany. Za nacistické okupace byl členem krajského vedení Národní pomoci v Moravské Ostravě a členem okresního vedení organizace Radost ze života. Byl také okresním vedoucím Národního souručenství. Po 2. světové válce pracoval jako administrativní úředník Vítkovických železáren ve Vítkovicích.