Od počátku 30. let přispíval do Rudého práva. V letech 1932–1938 byl redaktorem v Rudém Večerníku, Haló novinách a v letech 1934–1938 v Rudém právu. Od roku 1930 psal i do Fučíkovy Tvorby. V říjnu 1938 přešel po zastavení Rudého práva do deníku Národní práce jako filmový referent a technický redaktor. Od 6. 4. 1941 do 1. 1. 1942  byl odpovědným redaktorem Národní práce. Od 1. 1. 1942 byl přeřazen do týdeníku Ženské noviny,  v letech 1942–1944 byl jeho vedoucím redaktorem. Na přelomu léta a podzimu 1944 měl být nuceně nasazen do výroby, podařilo se mu však jako filmovému pracovníkovi dostat odklad do konce roku. Společně s  J. Rybákem, V. Kouckým a L. Štollem připravil číslo Rudého práva, které vyšlo za pražského povstání 5. 5. 1945. Od 16. 5. 1945 do 10. 10. V roce 1950 byl prvním šéfredaktorem odborářského deníku Práce. 
Od listopadu 1933 byl v Syndikátu čs. novinářů, za protektorátu členem Národního svazu novinářů, od května 1945 do září 1950 a znovu od 1956 byl členem Svazu československých novinářů. Byl přednostou Sdružení filmových novinářů. 

Dílo: spoluautor scénáře filmů Cesta k barikádám (1946), Hvězda jede na jih (1958).

Narodil se v rodině magistrátního úředníka Bohumila Sýly. Absolvoval reálné gymnázium. V roce 1947 byl vyšetřován komisí Ústředního národního výboru hlav. města Prahy pro provinění dle dekretu  prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. o trestání některých provinění proti národní cti . V srpnu 1947 bylo trestní řízení proti němu zastaveno. Od roku 1950 byl pracovníkem Československého státního filmu, kde se roku 1951 stal vedoucím scenáristického odboru. Byl členem komise pro hodnocení práce herců ve filmu (1952–1953). V letech 1954–1955 byl jedním z vedoucích dramaturgů tvůrčí skupiny Karla Feixe a Bohumila Šmídy. V roce 1960 byl zaměstnán jako člen kolektivního vedení Studia uměleckého filmu Praha. V roce 1938 vystoupil z římskokatolické církve a zůstal bez vyznání. Od září 1944 byl v České lize proti bolševismu. 1947–1948 byl členem Ústřední propagační komise ÚRO, od února 1948 členem Ústředního akčního výboru Národní fronty, od prosince 1949 členem předsednictva Ústřední rady odborů. V letech 1930-1937  žil v manželství  se  spisovatelkou Bohumilou Sílovou (roz. Novákovou), otec spisovatelky Evy Kantůrkové. Později se oženil s divadelní a filmovou herečkou Taťánou Vavřincovou (roz. Obručovou).