V letech 1934–1936 řídil odborné sportovní periodikum Lehká atletika. V letech 1937–1941 byl sportovním redaktorem a od 1939 vedoucím sportovní  redakce Národních novin. Od 29. 8. 1940 do 2. 5. 1941 byl odpovědným redaktorem Národních novin a jejich hlavičkového týdeníku Pozor. V letech 1941–1942 mu byla zakázána novinářská činnost a byl krátkou dobu bez zaměstnání. Byl zřejmě autorem dvojsmyslné básně Přísaha českého dělníka otištěné týden po vyhlazení Lidic (15. 6. 1942) ve Večerním Českém slově (v jejím důsledku byl na krátkou dobu zatčen šéfredaktor E. Vajtauer a byli popraveni čtyři pracovníci tiskárny Melantrich). V letech 1945–1947 byl redaktorem a zástupcem šéfredaktora vojenského deníku Svobodné Československo (od ledna 1947 vycházel pod názvem Obrana lidu). V roce 1947 se stal vedoucím redaktorem týdeníku Naše vojsko. Od září 1968 spolupracoval s redakcí Světa socialismu. V roce 1970 působil krátkou dobu v moskevské redakci Týdeníku aktualit (vyd. APN). Později opět spolupracoval se Světem socialismu. 
Od 1937 byl členem Syndikátu čs. novinářů. 

Dílo (výběr): Osudové rozcestí německého sportu (1961), Hrdinové antických olympiád (1968), Daliborovy Kozojedy a hrad Dřevíč (1973), Olympijské pověsti a příběhy (1980)

Absolvoval reálné gymnázium s maturitou a pracoval jako poštovní úředník, v letech 1928–1937 byl tajemníkem pražské poštovní správy. V letech 1948–1949 absolvoval Vysokou školu politickou a ekonomickou, kde získal titul Ing. Od října 1942 byl fotografem Českomoravských strojíren (ČKD) v Karlíně. Od roku 1948 byl velícím důstojníkem Armádního tělovýchovného klubu (předchůdce Dukly Praha) a nadřízeným nadporučíka Emila Zátopka. V září 1951 opustil novinářskou profesi a byl jako voják odvelen na Ministerstvo národní obrany.