Přispíval do katolického studentského časopisu Jitro. Po studiích pracoval od května 1927 do 1. 10. 1928 jako řádkový reportér a noční redaktor v pražském katolickém deníku Lid . Od 1. 10. 1928 do 30. 11. 1934 byl redaktorem deníku lidové strany Lidové listy (jeho oborem byly denní politické zprávy, náboženské reportáže a zpravodajství z Moravy a Slovenska). V roce 1930 se zúčastnil I. světového kongresu katolického tisku v Bruselu. Od 1. 4. 1933 do 30. 11. 1934 byl parlamentním zpravodajem brněnského katolického listu Den.  Od 1. 12. 1934 do 23. 8. 1937 a v roce 1938 byl odpovědným redaktorem olomouckého katolického deníku Našinec. Po smrti šéfredaktora L. Zamykala převzal v květnu 1938 jeho funkci. Současně byl odpovědným redaktorem Nedělního Našince. Na jaře 1941 byl pověřen vedením celého novinářského podniku Našinec v rámci Lidových závodů tiskařských a nakladatelských v Olomouci. 
Od prosince 1928 byl členem Syndikátu čs. novinářů. Později se stal místopředsedou Syndikátu čs. novinářů a předsedou jeho olomoucké pobočky.  Byl předsedou Sdružení  katolických novinářů

Dílo (výběr):  životopis Sv. František Solano (1937), studie Žurnalistika a morálka (1938, Olomouc, uveřejněna ve sborníku Správnou cestou).  

V roce 1925 maturoval na reformním reálném gymnáziu v Jihlavě. Absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze. Člen laického Třetího řádu svatého Dominika. Hned v prvních dnech nacistické okupace byl zatčen, avšak po deseti dnech byl propuštěn.  Zapojil se do činnosti olomoucké části jedné z ústředních odbojových organizací Politické ústředí. V roce 1940 byl opět zatčen a několik týdnů vězněn. Po propuštění pokračoval v odbojové činnosti. Po třetí byl zatčen 26. 1. 1942. Byl obviněn z „přípravy velezrady proti říši“.  Krátce byl vězněn v Olomouci a v Brně a nakonec v době heydrichiády zastřelen v brněnských Kounicových kolejích. Po válce vyznamenán in memoriam Čs. válečným křížem 1939.