V letech 1908–1931 publikoval v Listech filologických, 1914–1931 v Časopise Matice moravské, 1928–1936 v Časopise pro moderní filologii, 1914 v Moravskoslezské revue, 1919 v Moravském severu, 1929–1940 v časopise Naše řeč, 1927–1930 v Naší vědě, 1919 v Ostravském deníku, 1930 v píseckém Otavanu, 1934–1935 v Podřipském kraji, 1917–1918 v olomouckém Pozoru, 1939 v Sokolském vzdělavateli, 1926–1927 v listu Střední škola, 1917–1918 v Topičově sborníku, 1915–1936 ve Věstníku českých profesorů, 1920–1935 ve Zvonu.  Od 30. 5. 1939 do konce vydávání listu 7. 6. 1944 a byl odpovědným redaktorem týdeníku Nový život (orgán Družiny čsl. válečných poškozenců v Praze). Za okupace byl  také šéfredaktorem a odpovědným redaktorem pražského časopisu Vyšší národ. Byl také redaktorem listu Politika. 
Dílo (výběr): studie Děvín Šebestiána Hněvkovského (1908), Doktor Causy z pera Šebestiána Hněvkovského (1930), Studie o Svatopluku Čechovi (1912), Havlíčkovy Tyrolské elegie (1914), K umělecké kompozici Jiráskova U nás (1921).  Autor učebnic literatury pro střední školy. Psal také divadelní hry pro mládež: Kašpárek a loupežníci (1940), Napravený švec (1940).

Absolvoval obecnou školu v Holubicích u Kralup nad Vltavou a gymnázium v Praze. Potom studoval slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě  Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V roce 1911 získal titul PhDr. v oboru světových literatur a filozofie. V letech 1909–1910 působil jako středoškolský učitel v Sušici, 1910–1920 v Zábřehu na Moravě a 1920–1949 v Praze. V letech 1921–1922 přednášel dějiny literatury na konzervatoři a v letech 1946–1949 působil na fakultě strojní a elektrotechnické ČVUT. Po osvobození Československa vedl pražskou Galerii U Hybernů. Byl místopředsedou Jednoty Svatopluka Čecha a předsedou Československého abstinentního svazu.