Olga Vojáčková (roz. Jančová)

Olga Vojáčková (roz. Jančová)

Redaktorka Šéfredaktorka
  • Datum narození
    10.03.1897
  • Místo narození
    Vídeň
  • Datum úmrtí
    Neznámé
  • Místo úmrtí
    Neznámé
  • Funkce
    Novinářka, malířka, členka 2. odboje.

Popis

Již od mládí přispívala do Českého slova a ženského tisku. Psala pro módní a společenský časopis Salon a v letech 1922–1925 byla redaktorkou Českého slova. Od října 1924 pracovala v týdeníku Pražanka. Od roku 1925 do počátku roku 1929 byla vedoucí a odpovědnou redaktorkou Listu československých paní a dívek (Pražanky). Počátkem roku 1928 nastoupila jako redaktorka do ženské rubriky Lidových novin, kde působila do dubna 1929. Byla také redaktorkou časopisu Hvězda československých paní a dívek v Praze (doloženo v letech 1928-1929). V roce 1935 redigovala časopis Lada-Módní svět.  Od 1. 1. 1937 vedla rubriku pro ženy a módu v deníku Národní politika. Od února do října 1939 pracovala v ženské rubrice Národních novin. Po osvobození Československa se v prosinci 945 přihlásila do konkurzu na hlasatelku Československého rozhlasu a od 1. 1. 1946 nastoupila jako redaktorka krajanského vysílání. Po personálních změnách byla v srpnu 1946 jmenována vedoucí ženského vysílání. V roce 1956 se podílela na realizaci pásma Setkání hornických žen na Kladně, za něž byla oceněna pochvalou od ústředního ředitele rozhlasu. V rozhlasu působila až do 2. poloviny 70. let, kdy byla jako signatářka Charty 77 propuštěna. 

Od února 1927 do prosince 1930 byla členkou Syndikátu čs. novinářů.  

Zásadní jiné okolnosti

Dcera novináře, spisovatele a organizátora kulturního a politického života české menšiny ve Vídni Jana Janči. V roce 1918 úspěšně ukončila studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze a následně nastoupila na Akademii výtvarných umění. Po seznámení s akademickým malířem Františkem Vojáčkem se za něj v roce 1921 provdala. Působila v různých kulturních a ženských spolcích. V době 2. světové války se aktivně zapojila do odboje. V roce 1941 však byla zatčena gestapem a deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Manžel František (byl židovského původu) zemřel v roce 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Na jaře 1945 se jí podařilo společně s několika dalšími  vězenkyněmi uprchnout z pochodu smrti a vrátila se do Prahy. Po propuštění z rozhlasu (důsledek podpisu Charty 77). Po propuštění z rozhlasu se věnovala výtvarnému umění. Zemřela v roce 1982 v důsledku dopravní nehody.