Již od mládí přispívala do Českého slova a ženského tisku. Psala pro módní a společenský časopis Salon a v letech 1922–1925 byla redaktorkou Českého slova. Od října 1924 pracovala v týdeníku Pražanka. Od roku 1925 do počátku roku 1929 byla vedoucí a odpovědnou redaktorkou Listu československých paní a dívek (Pražanky). Počátkem roku 1928 nastoupila jako redaktorka do ženské rubriky Lidových novin, kde působila do dubna 1929. Byla také redaktorkou časopisu Hvězda československých paní a dívek v Praze (doloženo v letech 1928-1929). V roce 1935 redigovala časopis Lada-Módní svět. Od 1. 1. 1937 vedla rubriku pro ženy a módu v deníku Národní politika. Od února do října 1939 pracovala v ženské rubrice Národních novin. Po osvobození Československa se v prosinci 945 přihlásila do konkurzu na hlasatelku Československého rozhlasu a od 1. 1. 1946 nastoupila jako redaktorka krajanského vysílání. Po personálních změnách byla v srpnu 1946 jmenována vedoucí ženského vysílání. V roce 1956 se podílela na realizaci pásma Setkání hornických žen na Kladně, za něž byla oceněna pochvalou od ústředního ředitele rozhlasu. V rozhlasu působila až do 2. poloviny 70. let, kdy byla jako signatářka Charty 77 propuštěna.
Od února 1927 do prosince 1930 byla členkou Syndikátu čs. novinářů.
Dcera novináře, spisovatele a organizátora kulturního a politického života české menšiny ve Vídni Jana Janči. V roce 1918 úspěšně ukončila studium na Umělecko-průmyslové škole v Praze a následně nastoupila na Akademii výtvarných umění. Po seznámení s akademickým malířem Františkem Vojáčkem se za něj v roce 1921 provdala. Působila v různých kulturních a ženských spolcích. V době 2. světové války se aktivně zapojila do odboje. V roce 1941 však byla zatčena gestapem a deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Manžel František (byl židovského původu) zemřel v roce 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Na jaře 1945 se jí podařilo společně s několika dalšími vězenkyněmi uprchnout z pochodu smrti a vrátila se do Prahy. Po propuštění z rozhlasu (důsledek podpisu Charty 77). Po propuštění z rozhlasu se věnovala výtvarnému umění. Zemřela v roce 1982 v důsledku dopravní nehody.