V období I. republiky byl aktivní jako katolický publicista. V roce 1932 spoluzakládal katolickou revue Řád a byl redaktorem katolického nakladatelství  Vyšehrad a stejnojmenného časopisu. Od 21. 11. 1939 do 17. 9. 1940 byl odpovědným redaktorem dětského časopisu Malý čtenář. Do 1. 9. 1940 pracoval také v redakci Humoristických listů. Po osvobození v květnu 1945 opět pracoval jako redaktor časopisu Vyšehrad a v letech 1947–1948 se podílel na jeho řízení. Po únorovém komunistickém převratu bylo vydávání časopisu zastaveno. 

V období protektorátu Čechy a Morava byl členem Národního svazu novinářů.  
Dílo (výběr):  Úpadek a sláva českých dějin (Praha-Vyšehrad, 1939). 

Po ukončení reálky odešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde roku 1934 obhájil disertační práci a získal doktorský titul. Zabýval se filosofií existencialismu a usiloval o její skloubení s křesťanstvím. Po únoru 1948  pracoval v nakladatelství Vyšehrad. V roce 1951 byl propuštěn a nakladatelství bylo zlikvidováno. Následně krátce pracoval v družstvu Drupol. Dne 9. 6. 1952 byl zatčen a 6. 8.  1952 v tajném politickém procesu odsouzen pro vykonstruovaný trestný čin velezrady k odnětí svobody na 11 let, k propadnutí majetku, k peněžitému trestu a ztrátě občanských práv.  V roce 1952 byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen na 11 let.  Z vazby věznici Pankrác byl převezen do ve věznici Vinařice a následně do pracovního táboře Bytíz u Příbrami. Zde při těžbě uranu onemocněl leukémií a na následky nemoci ve vězeňské nemocnici na Pankráci zemřel. Dne 22. 10. 1991 byl plně rehabilitován.