Od roku 1935 do 11. 4. 1945 byl vydavatelem a redaktorem Arijské korespondence (první čtyři čísla prvního ročníku vydával Radola Gajda, po zastavení časopisu ustanovil Tuskányho majitelem a vydavatelem časopisu). Koncem roku 1939 začal psát úvodníky do Arijského boje a přispíval i do řady dalších fašistických časopisů. V období protektorátu Čechy a Morava byl vedoucím funkcionářem, šéfredaktorem a zástupcem hlavního pověřence Veřejné osvětové služby (VOS).  Byl také jednatelem tiskové rady Národní arijské kulturní jednoty.  V roce 1943 byl po dvou měsících zbaven funkce vedoucího VOS s titulem pověřenec, vedení po něm převzal univ. prof. Rudolf Dominik z Brna. Tuskány se stal od srpna 1943 jeho zástupcem.  Od léta 1939 do dubna 1942 pravidelně vystupoval s přednáškami v mělnickém německém vysílači v tzv. České hodince a  od 10. 9. 1941 do 17. 11. 1942 v Rozhlase Čechy a Morava.  V roce 1945 uveřejnil několik článků ve Večerním Českém slově.  
Dílo (výběr): Světové židovstvo (1938), Dvanáct tajemství židovských (1939). 

Absolvoval pět tříd obecné školy, tři třídy měšťanské školy a jeden rok obchodní školy. V letech 1911–1914 pracoval jako účetní katolické tiskárny Veritas. První světovou válku absolvoval jako účetní poddůstojníkem, působil mj. v Albánii. Po vzniku Československa v roce 1918 z armády odešel.  V letech 1929–1930 byl členem Ligy proti vázaným kandidátním listinám (později byl pro spor s Františkem Stříbrným z Ligy vyloučen). Krátce působil v Československé straně lidové a v Národní lize. Byl členem a zakladatelem různých antisemitských organizací: Národní strany radikální, Národní obce fašistické a Protižidovské ligy. V období protektorátu Čechy a Morava byl členem České ligy proti bolševismu, krátce působil ve Vlajce. Dne 17. 6. 1944 byl vyznamenán K. H. Frankem prvním stupněm Čestného štítu svatováclavské orlice. Bezprostředně po osvobození Československa byl 13. 5. 1945 zatčen. Řízení podle dekretu presidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech bylo proti Tuskánymu zahájeno 27. 7. 1946. Za propagaci a podporu fašismu a nacismu, za udavačství bez následků a za účast v jiných fašistických organizacích byl  26. 2. 1947 odsouzen k doživotnímu vězení, k propadnutí veškerého majetku ve prospěch státu a ke ztrátě občanské cti na doživotí. Při amnestii prezidenta republiky mu byl 16. 5. 1955 trest snížen. Propuštěn byl na amnestii po odpykání části trestu 26. 4. 1960 pod podmínkou, že se do deseti let od tohoto rozhodnutí nedopustí úmyslného trestného činu.