Jan Vaněk

Od srpna 1921 do konce roku 1938 byl zahraničněpolitickým redaktorem sociálnědemokratického deníku Právo lidu. V červnu 1939 byl zatčen gestapem, neboť v době španělské války provozoval tiskovou a informační agenturu L´Agence Espagne pro podporu republikánského Španělska, po několika dnech byl však propuštěn. Od července 1939 do 4. 5. 1945 pracoval v redakci Národní práce jako řídící redaktor a technický redaktor noční služby.  Bezprostředně po osvobození se 13. 5. 1945 stal šéfredaktorem obnoveného Práva lidu a byl jím až do konce vydávání listu v červnu 1948. Od 1. 7. 1948 byl zaměstnán v tiskovém odboru ministerstva zahraničních věcí (MZV). Následně pracoval až do roku 1958 v dokumentačním odboru MZV a redigoval Dokumenty k čs. zahraniční politice. V roce 1958 odešel do penze. Až do roku 1968 spolupracoval s časopisem Mezinárodní politika. 
Od roku 1921 byl členem Syndikátu československých novinářů. Od roku 1932 byl členem výboru Klubu českých žurnalistů a výboru Spolku českých žurnalistů v Praze. V období okupace byl členem Národního svazu novinářů, po osvobození vstoupil do Svazu českých (československých) novinářů.

V roce 1915 maturoval na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze. Absolvoval studium práv na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1919–1921 pracoval jako úředník Svazu českých spořitelen.  V roce 1920 byl tajemníkem správní komise výboru kondicionujících farmaceutů (dobový výraz pro zaměstnané lékárníky).  Od roku 1918 byl členem a funkcionářem sociálnědemokratické strany. Byl také členem jejího ústředního výkonného výboru a představenstva. V letech 1945–1946 byl za sociální demokraty poslancem Prozatímního Národního shromáždění. V době okupace byl členem České ligy proti bolševismu. Z francouzštiny překládal díla autorů jako Honoré de Balzac nebo Guy de Maupassant, z němčiny práce Ernsta Tollera. Překládal i ze španělštiny.