František Ročeň

Po vzniku Československa krátce pracoval pro filiální redakci národně socialistického deníku České slovo v Moravské Ostravě. V letech 1920-1923 redaktorem pražské redakce Moravskoslezského deníku. V roce 1923 přešel do redakce Večerního Českého slova v Praze (v roce 1926 zastával funkci odpovědného redaktora), zároveň od roku 1925 redaktorem ranního Českého slova, kde řídil sociální rubriku a později připravoval zpravodajství z pražské radnice. V první polovině 20. let též spolupracoval s Vídeňskými listy, které vydávala národně socialisticky orientovaná část krajanské menšiny ve Vídni. Od začátku německé okupace až do svého zatčení 24. 9. 1941 spolupracoval s odbojovou skupinou kolem ilegálního časopisu V boj a podílel se na práci spořilovské redakce. Po válce působil v redakci národně socialistického Svobodného slova (v letech 1945-1947 ve funkci odpovědného redaktora). V rámci své novinářské a literární činnosti užíval pseudonymy Arnošt Polavský, František Ročeň-Polavský. 

Dílo (výběr): J.V. Figulus a jeho africká dobrodružství (1928), V boj (1946). 

Do vypuknutí I. světové války pracoval jako poštovní úředník. Za německé okupace účastník domácího nekomunistického odboje (společně s Vojtěchem Preissigem či Inkou Bernáškovou se podílel na spořilovském vydání časopisu V boj). Dne 24. 9. 1940 zatčen gestapem a dlouho vězněn v berlínské věznici v Moabitu. Dne 5. 3. 1942 souzen v Berlíně před senátem Lidového soudního dvora za předsednictví Otto Thieracka společně s Antonínem Mádlem, Miladou Marešovou a Inkou Bernáškovou. Do konce války poté vězněn v koncentračních táborech v Ebrachu a Straubingenu.