Ve 30. letech 20. století se zapsal ke studiu novinářství na Svobodné škole politických nauk, studia však nedokončil. V pomnichovském období přispíval do časopisu  Národního hnutí pracující mládeže Hlas mladých. V letech 1935-1941 přispíval do obrázkového čtrnáctideníku Ruch v tělesné výchově. Spolu s Jaroslavem Strakou byl od roku 1933 až do úředního zastavení (1942) odpovědným redaktorem měsíčníku pro tělesnou výchovu Náš dorost. V letech 1943–1944 pracoval v redakci měsíčníku Rozhledy. Od roku 1946 byl členem redakce sociálně demokratického deníku Právo lidu (v tiráži uveden od 13. 3. 1946 do 21. 12. 1946 ve funkci odpovědného redaktora), za nějž byl jako stálý zpravodaj vyslán do Paříže. Po únoru 1948 se musel vrátit a krátce se podílel na řízení redakce Práva lidu.  Poté opět odjel jako dopisovatel Práva lidu do Paříže. Po sloučení Práva lidu s komunistickým Rudým právem v červnu 1948 přešel do Lidových novin  a opět odjel jako dopisovatel Lidových novin do Paříže, kde zůstal do srpna 1950. Z Paříže dopisoval také pro politické zpravodajství Československého rozhlasu a pro týdeník Svět práce. Po definitivním návratu do Československa přešel do ČTK, kde v letech 1951-1960 zastával post šéfredaktora zahraničního zpravodajství a náměstka ústředního ředitele ČTK. Do roku 1963 působil také v Československé televizi, poté v letech 1963-1967 redaktorem kulturněpolitického týdeníku ÚV KSČ Kulturní tvorba.

Po skončení 2. světové války vstoupil do Svazu českých (československých) novinářů (SČSN). Na III. sjezdu  (23. 4. 1963) a poté i na IV. sjezdu SČSN (19.-20. 10. 1967) byl zvolen do ústředního výboru. V září 1955 obdržel jubilejní odznak ÚV SČSN k výročí 10. let osvobozeného československého tisku.

Dílo (výběr): Proč se jaro opozdilo (1946),  divadelní hra pro mládež Chlapci z Rybářské uličky (1944, společně s Václavem Vaňátkem), Nové úkoly z tělesné výchovy (1946).  

V mládí byl členem sociálně demokratické berounské Dělnické tělocvičné jednoty. V letech 1933-1938 pracoval jako úředník pojišťovny Čechoslavia v Praze. V pomnichovském období členem Národního hnutí pracující mládeže (mládežnická organizace Národní strany práce). Po vzniku protektorátu byla organizace likvidována a Mecer spolu s některými bývalými členy začal vyvíjet  odbojovou činnost v ilegální skupině pražské levicově orientované mládeže. V roce 1944 totálně nasazen v továrně na rentgenové přístroje Meta v Praze-Modřanech.  Po osvobození Československa v květnu 1945 spoluzakládal Ústřední národní tělovýchovný výbor (jednotná organizace pro československou tělovýchovu), v němž vedl kulturněpropagační oddělení. Po osvobození Československa činný v sociálně demokratické straně, kterou zastupoval jako poslanec v Zemském národním výboru pro Čechy.