Vystudoval reálné gymnázium a obchodní akademii. v Praze. 1905 maturoval. 1905-1906 se vyučil v otcově kartáčnickém závodě. 1906-1907 byl obchodním zástupcem tohoto závodu v Curychu a v Mnichově. Zde se začal zajímat o literaturu, kabaret, cirkus. Po návratu do vlasti 1907 uzavřel smlouvu s pražským kabaretním souborem Establissement Schoebl v ulici Na Poříčí. Jako autor textů, herec, konferenciér a zpěvák se věnoval kabaretu. 1912-1913 konferoval české pořady v Lucerně. Od podzimu 1913 nastoupil do souboru Červená sedma a v letech 1918-1920 byl jejím ředitelem. 1916-1917 působil jako ředitel kabaretu Rokoko. Od 1917 pracoval jako žurnalista, redigoval Věstník Červené sedmy, humoristický časopis Šibeničky (1919-1920), satirické Letáky, edici kabaretních textů Syrinx. Od 1920 se stal redaktorem Lidových novin, publikoval fejetony, rozhlásky, kázáníčka. Zároveň působil 1926 – 1932 jako odpovědný redaktor časopisu Světozor.[1] Po smrti šéfredaktora Arnošta Heinricha 1933 se stal šéfredaktorem brněnských Lidových novin. Od června 1938 řídil pouze pražskou redakci[2], celkového vedení Lidových novin se ujal poslanec dr. Stránský. 1939 ustoupil Bass ze šéfredaktorské funkce. V červenci 1941odešel na dovolenou a od léta1942 už s  redakcí Lidových novin nespolupracoval ani jako externí spolupracovník[3] a protektorátní úřady ho penzionovaly. Po skončení války působil od 23. 5. do 2. 8. 1945 jako šéfredaktor Svobodných novin, které navazovaly na Lidové noviny. Zemřel v Praze 2. 10. 1946 na srdeční chorobu.

Od 1918 byl členem České státoprávní demokracie (od 1919 pod názvem Čs. národní demokracie), od 1926 Národní strany práce Jaroslava Stránského, od 1930 Čs. strany národně socialistické.

Dílo (výběr): Společně s Jaroslavem Zaoralem redigoval v letech 1925-1935 Spisy Anatola France. Psal humoristická díla - Pegas k drožce připražený (1916), Klapzubova jedenáctka (1922), dále např. Potulky pražského reportéra (1929), Divoký život Alexandra Staviského (1954). Za nacistické okupace psal populárně naučná a prozaická díla - Cirkus Humberto (1941), Lidé z maringotek (1942). 1985 byly posmrtně vydány jeho vzpomínky a korespondence.

In: NA, f. PŘ II – ODD/ PŘ – d, sign. Tisk – 1931-1951, kr. 293, kart. 210, fasc. 211/11, č. folií: Světozor; MZA Brno, f. Vrchní státní zastupitelství Brno, kart. 101; Bartoš J., Kovářová S., Trapl, M.: Osobnosti českých dějin. Olomouc: Alda, 1995, s.12; Tomeš J. a kol.: Český biografický slovník XX. století, Praha: Ladislav Horáček – Paseka, 1999, s. 54; Lexikon české literatury, 1, A-G, Praha: Academia, 1985, s. 155.