Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích (1942) začal Maršíček navštěvovat Eckertovu obchodní školu v Praze, 1943 byl zde nasazen v továrně na léky. Po skončení války redigoval literární revui Prostor (Pardubice 1945, vyšla 2 čísla, s Jiřím Šotolou a Jiřím Václavem Svobodou) a stal se redaktorem nového deníku Revolučního odborového hnutí Práce. Zde pracoval nejprve v kulturní rubrice, poté byl vedoucím redaktorem krajských příloh a v letech 1949-1950 vykonával funkci zástupce šéfredaktora. Po nuceném odchodu z deníku Práce byl od roku 1951 zaměstnán jako lektor ústřední dramaturgie Československého krátkého filmu. Spolupracoval s Československým rozhlasem, kde mu byla mj. uvedena hra pro děti Žebráčkové (1953). V letech 1952-1970 působil v různých funkcích na ústředním  sekretariátu Svazu čs. spisovatelů (SČSS), od roku 1956 byl jeho tajemníkem. V akademickém roce 1956-1957 externě přednášel na katedře žurnalistiky FF UK.  V období normalizace se živil jako volný novinář a překladatel beletrie (z bulharštiny, španělštiny, řečtiny, švédštiny, francouzštiny aj.). Články, recenzemi, fejetony, reportážemi, povídkami či básněmi přispíval do řady periodik (Mladá fronta, Rudé právo, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Svět v obrazech, Lidové noviny, Československý voják, Literární noviny, Listy, Plamen, Nový život, Host do domu, Květen, Sešity pro literaturu a diskusi, Slovenské pohľady, Kultúrny život, Světová literatura, Kultura, Tvorba, Kulturní politika, Mladý svět, Dikobraz, Ohníček, Mateřídouška, Nové knihy, Učitelské noviny, Kmen, Filmové noviny, Kino, Stadion, Svět práce, Motor, Svět motorů, Československý sport, Reportér, 100+1 Zahraničních zajímavostí, Večerní Praha aj.). V letech 1980-1990 redigoval časopis Bulharsko (1980–90). V roce 1989 odešel do důchodu.

Dílo (výběr): Nezval, Seifert a ti druzí... (1999)

Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích (1942) studoval Eckertovu obchodní školu v Praze. V roce 1943 byl totálně nasazen v továrně na léky. Studium české literatury na FF UK (1946-1947) nedokončil.  Patřil mezi spoluzakladatele pražské poetické kavárny Viola. Pro ni a později také pro Lyru Pragensis napsal řadu literárních scénářů. Byl dlouholetým členem umělecké rady brněnského divadla Na provázku.