V letech 1949-1951 byl redaktorem kolínské redakce deníku Práce,  od roku 1951 člen redakce vysokoškolského časopisu Československého svazu mládeže (ČSM) Předvoj v Praze, v letech 1952 až 1971 pracoval v redakci ústředního deníku ČSM Mladá fronta. Zde zastával v letech 1958-1960 funkci zástupce šéfredaktora, v letech 1961-1969 byl jeho šéfredaktorem. Od 23. 6. 1949 byl členem ČSM. Dne 23. 4. 1963 byl zvolen na IV. sjezdu ČSM do jeho ústředního výboru. V letech 1963-1969 byl členem předsednictva ÚV ČSM.  Funkcionář Svazu československých novinářů (SČSN), v letech 1963-1968 členem ÚV SČSN. Jako novinář a svazový činitel se aktivně podílel na procesu liberalizace komunistického režimu v období pražského jara a  byl vyznamenán Čs. novinářskou cenou (21. 9. 1967). Patřil mezi novináře, jejichž odstranění žádalo sovětské vedení již 26. srpna 1968 při jednání o tzv. moskevských protokolech. Po nuceném odchodu z Mladé fronty pracoval v období normalizace jako izolatér a výškový montér ve výrobním družstvu. Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 začal opět pracovat jako novinář. Nejprve byl šéfredaktorem obnoveného časopisu MY 90-91, posléze v letech 1991 - 1992) vedl obnovený sociálně demokratický deník Právo lidu. Po jeho zániku přešel v roce 1992 do redakce Hospodářských novin, kde v posledních letech svého života vedl oddělení styku se čtenáři. Po revoluci se stal členem Syndikátu novinářů ČR a v letech 2001-2009 byl jeho předsedou. V této funkci se intenzivně věnoval obhajobě zájmů novinářů, zejména ve vztahu k tzv. "náhubkovému" zákonu (zákon č. 52/2009 Sb.). Vykonával též funkci předsedy Klubu novinářů Pražského jara 1968.

V letech 1949-52 studoval na novinářské fakultě Vysoké škole politické a sociální v Praze.