V letech 1945-1951 redaktor Rudého práva, 21. 7. 1951- 2. 2. 1956 šéfredaktor Obrany lidu. Poté v letech 1956-1959 šéfredaktor a ředitel ČTK, od 1. 10. 1959 do 31. 5. 1963 ředitel Československé televize. V letech 1966–1969 byl členem redakce časopisu Reportér (vydavatelem byl Svaz československých novinářů), v roce 1968 zde zastával funkci zástupce šéfredaktora,  poté až do úředního  zastavení listu (15. 5. 1969) ve funkci jeho šéfredaktora. Od roku 1966 členem výkonného výboru Mezinárodní organizace novinářů, na II. sjezdu Svazu československých novinářů (SČSN) v roce 1957 zvolen za člena ústředního výboru SČSN, 1963-1968 vedl ve funkci ústředního tajemníka SČSN. V souvislosti s jeho činností v období Pražského jara byl označen za politicky nespolehlivého. Vyloučen ze SČSN i z KSČ. 

Dílo (výběr): Volá Praha, Hradecký, Adolf & Skálová, Dita, reportáž z míst, kde končila válka, Praha: Rudé právo, 1950; Evžen Karel Černín z Chudenic: Jeho život, dílo a odkaz, Hradecký, Adolf, Jindřichův Hradec: 1997; Roseč: [1367-1997], Hradecký, Adolf, Roseč 2007; Stručná zpráva o historii krajiny, lidech a obcích Hatínu - Stajce - Jemčině: od počátku osídlení až do poloviny dvacátého věku, Hradecký, Adolf, Hatín: Obec Hatín, 2001; Výlet na Jemčinu vpravdě historický, Hradecký, Adolf, Jindř. Hradec: OV ČMS v Jindř. Hradci (1985).

V období normalizace pracoval jako knihovník na zámku Kačina.