V letech 1925–1929 působil jako odpovědný redaktor týdeníku Samostatnost v Praze. Od 16. 6. 1929 byl zaměstnán v redakci Národní politiky jako stálý noční redaktor, od  července 1929 poté jako politický redaktor. Zastával funkci parlamentního zpravodaje a vedl vnitropolitickou rubriku Národní politiky.  Po skončení 2. světové války zaměstnán v Ústředním vojenském vydavatelství a nakladatelství Naše vojsko. Od 1. 12. 1945 byl redaktorem deníku Svobodné Československo a jeho nástupnického listu Obrana lidu. Na přelomu února a března 1948 řídil Obranu lidu na místo odvolaného šéfredaktora Rudolfa Nekoly. Až do odchodu do důchodu v roce 1951 působil v redakci Obrany lidu. V meziválečném období přispíval do Národních listů, Lumíra či Fronty. Člen Klubu československých žurnalistů, Syndikátu československých novinářů, Národního svazu novinářů, Svazu českých novinářů a Svazu československých novinářů. Po založení Vysoké školy politické a sociální v Praze (založena dekretem prezidenta republiky ze dne 26. října 1945) zde působil jako vyučující na novinářské fakultě.