Vyrůstal v rodině prostějovského hostinského. Absolvoval pět tříd obecné školy v Prostějově. 1906 maturoval na českém reálném gymnáziu v Prostějově[1]. 1907 redigoval list národně sociální mládeže na Moravě Stráž na Hané, který vycházel od 17. 10. 1908 pod názvem Pokrok. Zároveň přispíval do pražských národně socialistických Mladých proudů. V říjnu 1906 a v březnu 1908 byl odsouzen a trestán za drobný přestupek proti právu shromažďovacímu a za přestupek podle tiskového zákona. 1907 byl obžalován jako jeden z předsedajících prvního protimilitaristického sjezdu v Praze (stejně jako např. novinář Bohuš Ausobský) a 1910 byl odsouzen k 6 měsícům těžkého žaláře. Potom pracoval jako úředník Okresní nemocenské pokladny v Pardubicích a současně redigoval místní list Čs. strany národně sociální Naše právo. Dále pracoval v nemocenské pokladně v Semilech, v Náchodě (zde byl předsedou okresní nemocenské pokladny a současně redaktorem Lidových proudů) a v České Skalici (zde byl účetním nemoc. pokladny a tajemníkem národně socialistické strany). Za 1. světové války byl odveden do Olomouce a přeložen k 57. polskému regimentu. V létě 1917 přeběhl na italské frontě a stal se poddůstojníkem československých legií v severní Itálii. V květnu 1918 byl povolán Říma, aby zde jako důstojník redigoval vojenský legionářský časopis V boj. Domů se vrátil v prosinci 1918 jako kapitán čs. legií. Po 1. Světové válce byl přednostou kanceláře čs. legií na ministerstvu národní obrany. Vedl podpůrný fond legionářů a redigoval týdeník Československý legionář. Na podzim 1920 byl pro špatné hospodaření odvolán z funkce. 1920 neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách za Čs. stranu socialistickou na Lounsku. 1920-1921 byl tajemníkem poslaneckého klubu národních socialistů. Od 1921 provozoval s různými společníky komisionářskou firmu Živný a spol., která se zabývala obchodováním se zbožím. V červnu 1922 začal provozovat sázkovou živnost na koňské dostihy, ale velmi prodělával. Na jaře 1924 byl jako společník firmy Živný a spol. zvolen předsedou představenstva záložny Kotva. Pro účast v aféře tzv. válečných půjček byl 1926 odsouzen k čtyřletému žaláři. V srpnu 1928 byl propuštěn z vězení. Psal jako lokální reportér pro různé české listy. Od 1932 pracoval jako policejní reportér a lokální zpravodaj pro časopisy tiskového koncernu Tempo Polední list, Nedělní list a Expres. 1935 byl pro úplatkářský podvod z redakce propuštěn (podle Jiřího Stříbrného bral úplatky za potlačování zpráv). Zůstal externím spolupracovníkem za řádkový honorář a přitom až do března 1941 vydával tiskový zpravodaj týdenní korespondence Pražský reportér (byl jeho majitelem, vydavatelem a výkonným ředitelem, navíc psal celý obsah sám). Vzhledem k tomu, že prováděl další podvody a dopouštěl se vydírání, byl 1937 odsouzen na 5 měsíců do vězení. 1938 psal v Poledním listě protiněmecky a protihenleinovsky zaměřené články. Od května 1939 vedl propagační oddělení nakladatelství Evropské vydavatelstvo Harryho J. Jelínka a sbíral inzerci pro Jelínkovu fašistickou a antisemitskou revue Znova. V září 1940 byl dosazen tiskovým referentem služebny SD v Praze Walterem Langem jako redaktor německé literatury a později jako komisař říšské myšlenky do nakladatelství firmy Leopold Mazač[2]. Přímo pracoval pro gestapo ve službách kriminálního tajemníka Friedricha Kieserwettera. Od jara 1940 přispíval do Arijského boje a příležitostně obstarával inzerci. Od 1. 4. 1941 působil jako šéfredaktor časopisu Arijský boj (dle archivních záznamů se jím oficiálně stal až 6. 1. 1942). Nepravidelně přispíval i do Českého slova, Večerního Českého slova, Národní politiky, Poledního listu a Lidových listů. Po skončení války byl 15. 5. 1945 zatčen a 26. 3. 1947 Národním soudem odsouzen k trestu smrti a popraven společně s novináři A. Křížem a A. J. Kožíškem.

Hned po gymnáziu vstoupil do klubu národně socialistické mládeže „Rozkvět“. Stal se organizátorem a šiřitelem antimilitaristického hnutí na Moravě, působil jako řečník. 1907 byl zvolen zemským tajemníkem národně sociální mládeže na Moravě. Byl členem národně socialistické strany, ale 1926 z ní vystoupil. Do Syndikátu čs. novinářů se hlásil již za první republiky, ale pro špatnou pověst v novinářských kruzích nebyl přijat. Nakonec byl přijat až do Národního svazu novinářů, a to 7. 11. 1942 na přímluvu Wolmara a proti vůli V. Krychtálka. Za okupace byl členem Presseklubu. 1943 vstoupil do České ligy proti bolševismu (byl členem jejího čestného sboru). Po první světové válce byl za činnost v legiích vyznamenán Per il merito della guerra.

Pseudonymy, šifry: Argus; Jiří Argus; -n-; Šerif, –nemo-, N.R.

Dílo (výběr): připravil k vydání Protižidovskou čítanku, příručku k židovské otázce v zemích českých (1944), román V okovech miliónů (1928).

In: NA, NS, TNS 6/47 č. k. – inv. č. 1521-1530 – č. k. 102, poř. č. 32-34, protokol R. Novák z 19. 12. 1946; SOA Praha, Tk IV. 10945/26; AMV, 315-27-42, věc Rudolf Novák a minulost; AMV, 300-16-6 (Zieris o Novákovi); NA, f. ASYN, členská evidence; NA, f. ASYN, Vyplněné dotazníky členské matriky z r. 1940; NA, f. NS, TSN 6/47 č.k. – inv. č. 1521 – 1530 – č.k. 102, poř. č. 30, protokol výslechu Fritze Kiesswettera, býv. krimin. úředníka z 6. 12. 1946; NA, f. NS, TSN 6/47 č. k. 115, záznam o vykonání trestu 26. 3. 1947; NA, f. NS, TSN 6/47 č. k. – inv. č. 1521 – 1530 – č.k. 103, poř. č. 31, protokol R. N. 12. 12. 1946; NA, f. NS, TSN 6/47 č. k. 114, poř. č. 232-238, obžalovací spis Národního prokurátora v Praze z 22. 2. 1947; NA, f. NS, TSN 6/47 č. k. 115, rozsudek 26. 3. 1947; SOA Praha, f. KTS Praha, fascikl TK XXVII 15248/48, č. k. 153, Lain – Lainová; AMV ČR, č. 301-77-1, trestní oznámení z 19. 6. 1946, AMV ČR, č. 301-77-1, s. 186; Svobodné slovo, 11. 32. 1947, s. 2, zdk: Aktivističtí novináři před soudem; Svobodné slovo, 25. 3. 1947, s. 2, zdk: Nejvyšší trest odplatou aktivistům; Svobodné slovo, 27. 3. 1947, s. 3, si: Kříž, Kožíšek a Novák popraveni; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha: SPN, 1973, s. 1002; Kdy zemřeli IV, s. 170; Dolejší, V.: Noviny a novináři. Praha: NPL, 1963, s. 402, 168, 372; Čelovský, B.: Strážce nové Evropy. Šenov: Tilia, 2002, s. 151; Hamanová, V.: Portrét Rudolfa Nováka, šéfredaktora listu Arijský boj. Dipl. práce. Praha: UK FSV, 2005.