Rudolf Novák

Od roku 1907 redigoval list národně sociální mládeže na Moravě Stráž na Hané, který vycházel od 17. 10. 1908 pod názvem Pokrok. Zároveň přispíval do pražských národně socialistických Mladých proudů. Od roku 1910 redigoval místní list Čs. strany národně sociální Naše právo. Poté pracoval jako redaktor Lidových proudů. V květnu 1918 byl povolán Říma, aby zde jako důstojník redigoval vojenský legionářský časopis V boj. Po návratu do Československa redigoval týdeník Československý legionář.

Po propuštění z vězení v roce 1928 psal jako lokální reportér pro různé české listy. Od roku 1932 pracoval jako policejní reportér a lokální zpravodaj pro bulvární periodika tiskového koncernu Tempo Polední list, Nedělní list a Expres. V roce 1935 byl pro úplatkářský podvod z redakce propuštěn (podle majitele Tempa Jiřího Stříbrného bral úplatky za potlačování zpráv). Zůstal externím spolupracovníkem za řádkový honorář a přitom až do března 1941 vydával týdenní tiskovou korespondenci Pražský reportér (byl majitelem, vydavatelem i jediným redaktorem). V roce 1938 psal v Poledním listě protiněmecky a protihenleinovsky zaměřené články. Od května 1939 vedl propagační oddělení nakladatelství Evropské vydavatelstvo Harryho J. Jelínka a sbíral inzerci pro Jelínkovu fašistickou a antisemitskou revue Znova. Od jara 1940 přispíval do Arijského boje a příležitostně obstarával inzerci. Od 1. 4. 1941 působil jako šéfredaktor časopisu Arijský boj (dle archivních záznamů se jím oficiálně stal až 6. 1. 1942). Nepravidelně přispíval i do Českého slova, Večerního Českého slova, Národní politiky, Poledního listu a Lidových listů. 

Do Syndikátu čs. novinářů se hlásil již za první republiky, ale pro špatnou pověst v novinářských kruzích nebyl přijat. Nakonec byl přijat až do Národního svazu novinářů (NSN), a to 7. 11. 1942 na přímluvu vedoucího skupiny Tisk při úřadu říšského protektora von Wolmara a proti vůli vedoucího NSN V. Krychtálka. Za okupace byl členem Presseklubu. 

Dílo (výběr): připravil k vydání Protižidovskou čítanku, příručku k židovské otázce v zemích českých (1944), román V okovech miliónů (1928).

Vyrůstal v rodině prostějovského hostinského. Absolvoval pět tříd obecné školy v Prostějově. V roce 1906 maturoval na českém reálném gymnáziu v Prostějově. 

Hned po ukončení studií se stal organizátorem  antimilitaristického hnutí na Moravě. V říjnu 1906 a v březnu 1908 byl odsouzen a trestán za drobný přestupek proti právu shromažďovacímu a za přestupek podle tiskového zákona. V roce 1907 byl obžalován jako jeden z předsedajících prvního protimilitaristického sjezdu v Praze (stejně jako např. novinář Bohuš Ausobský) a v roce 1910 byl odsouzen k 6 měsícům těžkého žaláře. Potom pracoval jako úředník Okresní nemocenské pokladny v Pardubicích.  Dále pracoval v nemocenské pokladně v Semilech, v Náchodě (zde byl předsedou okresní nemocenské pokladny) a v České Skalici (zde byl účetním nemocenské pokladny a tajemníkem národně socialistické strany).

Za 1. světové války byl odveden do Olomouce a přeložen k 57. polskému regimentu. V létě 1917 přeběhl na italské frontě a stal se poddůstojníkem československých legií v severní Itálii. V květnu 1918 byl povolán do Říma. Domů se vrátil v prosinci 1918 jako kapitán čs. legií. Za činnost v legiích obdržel vyznamenání Per il merito della guerra.

Po návratu z války byl přednostou kanceláře čs. legií na ministerstvu národní obrany. Vedl podpůrný fond legionářů. Na podzim 1920 byl pro špatné hospodaření odvolán z funkce.  Od roku 1921 provozoval s různými společníky komisionářskou firmu Živný a spol., která se zabývala obchodováním se zbožím. V červnu 1922 začal provozovat sázkovou živnost na koňské dostihy, ale velmi prodělával. Na jaře 1924 byl jako společník firmy Živný a spol. zvolen předsedou představenstva záložny Kotva. Pro účast v aféře tzv. válečných půjček byl v roce 1926 odsouzen k čtyřletému žaláři. V srpnu 1928 byl propuštěn z vězení. V  roce 1937  byl za podvody a vydírání odsouzen na 5 měsíců do vězení. 

V září 1940 byl dosazen tiskovým referentem služebny SD v Praze Walterem Langem jako redaktor německé literatury a později jako komisař říšské myšlenky do nakladatelství firmy Leopold Mazač. Přímo pracoval pro gestapo ve službách kriminálního tajemníka Friedricha Kieserwettera.  V roce 1943 vstoupil do České ligy proti bolševismu (byl členem jejího čestného sboru). Po skončení války byl 15. 5. 1945 zatčen a 26. 3. 1947 Národním soudem odsouzen k trestu smrti a popraven společně s novináři A. Křížem a A. J. Kožíškem.

Hned po maturitě vstoupil do klubu národně socialistické mládeže „Rozkvět“.  V roce 1907 byl zvolen zemským tajemníkem národně socialistické mládeže na Moravě. Až do roku 1926 byl členem národně socialistické strany. V roce 1920 za tuto stranu neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách. V letech 1920-1921 byl tajemníkem jejího poslaneckého klubu.