Absolvoval dva ročníky obchodní akademie bez maturity. 1925-1926 pracoval jako pomocný dělník na dole na Kladně, zastával zde také funkci tajemníka odborové organizace horníků. Od 1928 byl novinářem z povolání. Dva roky přispíval do časopisu Duch českého severu. 1930 působil v redakci plzeňského národně socialistického Českého směru. 1930-1931 pobýval 9 měsíců v Paříži. Od 1933 byl redaktorem listů nakladatelství Melantrich. Od července 1933 byl redaktorem plzeňské pobočky Večerního Českého slova. V březnu 1939 přešel do pražské redakce Českého slova, kde měl zpočátku na starosti vnitřní politiku. Na konci 30. Let se začal věnovat politické publicistice. Od 1940 až do své smrti pravidelně publikoval své články také v Pražském ilustrovaném zpravodaji. V červnu a červenci 1940 pobýval spolu s delegací protektorátních novinářů na západním bojišti ve Francii a Belgii, v září 1940 v Holandsku a Německu. Od března do září 1941 byl šéfredaktorem Českého slova. 18. 9. 1941 si s dalšími šesti aktivistickými novináři vynutil přijetí u předsedy vlády A. Eliáše. Po tomto setkání vypukla tzv. chlebíčková aféra, při níž někteří novináři onemocněli, Karel Lažnovský zemřel, údajně na následky otravy. Jeho úmrtí označili nacisté a Emanuel Moravec za politickou vraždu a využili ji k útokům proti Eliášovi a českému odboji.

Ve 20. letech byl činný v KSČ, krátce byl členem Svazu komunistické mládeže. Dva roky byl tajemníkem skautů. Od 1. 7. 1933 byl členem Syndikátu čs. novinářů.

Pseudonymy, šifry: Robert Korec, Jan Bureš, K.L., L., kl, ý.

Dílo (výběr): Dynamická cesta životem (1937, pod pseudonymem Robert Korec), Universita životního úspěchu (Robert Korec), Hovory s dějinami. Především s hlediska mladé generace. (1940); Ein Tscheche über das Benesch-Regime. Prag, Orbis-Verlag (1940); Revoluce na postupu. Rozbor současného dění po stránce hospodářské a sociální. (vlastním nákladem, 1941); Říše a my. (1941), Na rozcestí věků. Z literární pozůstalosti.(1941); Od horníka k novináři. Myšlenky Karla Lažnovského. Vybral a předmluvu napsal Emanuel Vajtauer. (1943).

In: NA, f. PŘ II- ODD/PŘ-d, sign. Tisk 1931-51, kart. 219, 105/2 České slovo; NA, f. ASYN, Vyplněné dotazníky členské matriky z r. 1940, kart. 113; Čelovský, B.: Strážce nové Evropy. Šenov u Ostravy: Tilia, 2002, s. 162; Svobodné slovo, příl. Slovo na víkend, 2. 4. 1999, s. 6, Záhadná smrt kolaboranta; Polední list, ročník XV, číslo 260, 20. 9. 1941, s. 2; Večerní České slovo, ročník XXIII, č. 245, Plzeň 16. 10. 1941, s. 1-2; Nedělní Lidové noviny, 14. 5. 1994, s. 8, Gregorovič, M.: Karel Lažnovský a ti druzí. Z časů elity protektorátu Čechy a Morava.