Po 1918 úředník na berním úřadě v Mirovicích. 1919 založil první orelskou[1] Jednotu v Českých Budějovicích. Byl prvním starostou jihočeské orelské župy. Kromě činnosti v Orlu byl činný i politicky a v samosprávě. 1924 byl jmenován náměstkem předsedy okresní správní komise v Českých Budějovicích, byl členem vrchní správy i správního výboru nemocnice a zasedal v župní, zemské i ústřední radě Orla československého. Byl redaktorem časopisu Hlas lidu. Od 1938 byl redaktorem a od července 1941 do října 1943 odpovědným redaktorem deníku Lidové listy. Byl vězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu.
Od 1. 1. 1927 byl členem Svazu katolických novinářů. 1928 si podal přihlášku do Syndikátu čs. novinářů, ta mu ale byla zamítnuta, 1938 podal další přihlášku, ta byla 7. 3. 1938 opět zamítnuta. 1940 přijat za člena Národního svazu novinářů.
Od 1925 byl župním tajemníkem Čs. strany lidové. V prosinci 1933 byl zvolen tajemníkem Spolku pro podporování a vydávání lidového tisku. Byl rytíř Řádu sv. Silvestra a spoluzakladatelem Jednoty českých katolických tovaryšů ve Vídni. Byl též spoluzakladatelem Svazu osvobozených politických vězňů.
Pseudonymy, šifry: Fr. Mirovický, --ent.
In: NA, f. PŘ II-ODD/PŘ- d, kart. 17, sign. tab. 3001, Lidové listy; NA, f. ASYN, kart. 113, vyplněné dotazníky členské matriky z r. 1940; Lidová demokracie, 18. 5. 1976, s. 4, nekrolog; Kdy zemřeli V, s. 72; Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1002, obr. s. 808; Pasák, T.: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939 – 1945. Praha: Univerzita Karlova, 1980, s. 202.
[1] Československý Orel – katolická tělovýchovná jednota. Vznikla po vzoru Sokola v roce 1908. Jejím nejvyšším orgánem byla ústřední rada Orla československého se sídlem v Brně.