Vladimír Hrnčíř

Absolvoval reálné gymnázium Spolku Komenský ve Vídni a tři třídy státní odborné šperkařské školy v Turnově. 1919-1929 pracoval jako brusič drahokamů. Od září 1929 do 1935 byl zpravodajem brněnských Lidových novin ve Vídni a od 1932 do 30. 10. 1935 redaktorem Vídeňského deníku ve Vídni. 1. 11. 1935 přestoupil do redakce Lidových novin v Brně, zde byl zahraničním zpravodajem, redaktorem poledníku a zástupcem šéfredaktora. Od září 1939 zastupoval ve funkci odpovědného redaktora uvězněného J. Rejzka, od počátku září 1940 do února 1942 byl vydavatelem a odpovědným redaktorem (a 1940 dle tiráže po krátkou dobu, asi 12 čísel, také šéfredaktorem) Lidových novin v Brně. Do funkce odpovědného redaktora Lidových novin se vrátil v září 1942 a byl jím až do května 1945. V redakci zůstal do konce roku 1945. Ze Svobodných novin (dříve Lidové  noviny) přešel v prosinci 1945 do redakce Svobodného slova v Praze, kde pracoval jako zahraničně politický redaktor do 1. 2. 1948. Vedle toho příležitostně působil jako pražský dopisovatel listu Times.

Po 1945 ho brněnská odbočka svazu novinářů vyloučila z řad novinářů pro provinění proti národní a novinářské cti. Poté se již novinářské profesi nevěnoval, jen příležitostně zastupoval pražského zpravodaje listu Times. Od srpna 1948 do 10. května 1949 byl překladatelem v United Press, Praha. V květnu 1949 byl zatčen a za úklady o republiku a násilnou změnu ústavy odsouzen k 9 letům vězení a ke ztrátě občanských čestných práv na 10 let. Vězněn byl na Borech, v Kutné Hoře a na Jáchymovsku. Koncem března 1955 byl podmínečně propuštěn. Pracoval jako zaměstnanec farmy státního statku v Kelčanech na Kyjovsku, potom jako účetní, referent a odbytář v cukrovaru v Kelčanech. Ačkoliv byl vážně nemocný, nebyl mu z důvodů trestního stíhání v 50. letech přiznán invalidní důchod. Živil se jako pomocná síla závodní kuchyně hlavní pošty v Jindřišské ulici v Praze a poté jako provozní pracovník spojů. V dubnu 1967 odešel do důchodu. 1969 byl Svazem českých novinářů rehabilitován.

Od 1934 byl řádným člen Svazu čs. novinářů ve Vídni, 1935 se stal členem Syndikátu čs. novinářů v Praze.

Dílo (výběr): překládal z angličtiny, např. román Ztratila jsem dívčí úsměv od J. Allen (1940).

In.: NA, f. ASYN, členské přihlášky – zemřelí; MZA Brno, f. Vrchní státní zastupitelství, C7, kart. 601, kart. 600; AHMP, Malý dekret, sign. 36-03889; Tisk a politika X/1935, č. 2, s. 62 a 63; Novinář, 30, 1978, č. 3, s. 30, nekrolog; Tisk a novináři, roč. XIV, květen-červen 1940. č. 9-10, s. 108, Zprávy z poboček; Kdy zemřeli, Dolejší, V.: Noviny a novináři. Praha: NPL, 1963, s. 478.