Karel Werner se narodil ve Vídni dceři obchodníka se střižním zbožím a dílovedoucímu ČKD. Jeho matka však několik týdnu po porodu zemřela na horečku omladnic. První dva roky svého života byl vychováván svými prarodiči v Třebechovicích u Hradce Králové, 1908 si ho k sobě vzal otec a přestěhovali se do Prahy. 1924 ukončil reálné gymnázium v Praze - Karlíně, potom absolvoval tři semestry Vysoké obchodní školy v Praze. 1926 pracoval jako úředník oceláren Schöller-Bleckmann ve Vídni. 1926 nebo 1927 nastoupil do Vídeňského obdeníku, českého časopisu vycházející pro Čechy v Rakousku. Od 1. 7. 1928 do 17. 2. 1930 působil ve Vídeňském deníku,  listu české menšiny v Rakousku. Od 15. února 1930 pracoval v redakci Poledního listu zpočátku jako stenograf, později jako redaktor a od 4. 7. 1932 do 31. 5. 1933 jako odpovědný redaktor. Od 10. 11. 1932 do 31. 5. 1933 byl také odpovědným redaktorem Pražského listu, Pondělního listu a Moravského listu. 1931 - 1932 byl odpovědným redaktorem listu Expres. Od roku 1938 zastával funkci zástupce šéfredaktora Pražského listu a od jara 1941 do 1943, po odchodu B. Ausobského, byl šéfredaktorem Poledního listu. V červnu 1940 byl Werner rozhodnutím vedoucího výboru Národního souručenství pověřen vedením politické části Listu mladých.[1] V září 1939 se zúčastnil zájezdu do okupovaného Polska, který pro novináře uspořádali nacisté. V červnu 1940 odjel s dalšími českými a německými novináři na západní bojiště do Francie a Belgie. V červnu 1941 byl s vybranými novináři na zájezdu v Dolním Slezsku a 10. – 27. 9. 1942 se zúčastnil nacisty organizovaného zájezdu protektorátních novinářů na okupovaná území na východní frontě. Od 1. 5. 1943 do května 1945 byl šéfredaktorem Večerního Českého slova. Od 1. 2. 1945 se stal také šéfredaktorem Nedělního Českého slova.

Dne 18. 9. 1941 si s dalšími šesti aktivistickými novináři vynutil přijetí u předsedy vlády Ing. Aloise Eliáše. Po tomto setkání vypukla tzv. chlebíčková aféra, při níž někteří novináři onemocněli a novinář Karel Lažnovský zemřel, údajně na následky otravy. 1941 se Werner podílel na sérii rozhlasových protižidovských přednášek, které pod názvem Co víte o Židech vydal v nakladatelství Orbis Alois Kříž. V říjnu 1944 navštívil s A. J. Kožíškem aj. Scheinostem obsazená slovenská území po potlačení Slovenského národního povstání. Po návratu do protektorátu vydali společně knihu Bánská Bystrice. Po návratu z návštěvy novinářů na maďarské frontě (za protektorátní novináře se zúčastnil jen Karel Werner a Gustav Pergl z Národní práce) publikoval své dojmy v několika úvodnících Večerního Českého slova a také v protektorátním rozhlase v cyklu K politické situaci. 8. 5. 1945 byl zatčen (fotografie z Wernerova a Křížova zatčení publikována v Osvobozeném Českém slovu 11. 5. 1945). 22. 4. 1947  byl Karel Werner odsouzen k smrti a téhož dne byl v šestnáct hodin dvacet minut popraven.

1925 - 1926 byl organizován v Národní obci fašistické. 1930 – 1938 byl členem ústředního vedení v Mládeži Národní ligy. Od 1932 byl v Syndikátu čs. novinářů. Od 18. 1. 1942 byl členem poradního sboru Národního svazu novinářů a od 26. 2. 1942 členem poradního sboru předsedy Národního svazu novinářů Vladimíra Krychtálka. Od 10. 6. 1942 byl náměstkem předsedy NSN. V těchto funkcích byl potvrzen i v roce 1943. V červnu 1943 se zúčastnil II. sjezdu Unie národních svazů novinářských ve Vídni. Z rozhodnutí Vladimíra Krychtálka prováděl od října 1942 jako vedoucí komise pro zkoumání árijského původu členů NSN (funkcí byl pověřen v květnu 1942) revizi jejich árijských dokladů. Dne 12. 7. 1942 mu udělil ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec Národní uměleckou cenu 1942 za „průkopnickou činnost publicistickou“. V říjnu roku 1943 mu byla Emanuelem Moravcem udělena Cena Karla Lažnovského. V lednu 1944 byl spoluzakladatelem České ligy proti bolševismu, byl taktéž autorem jejího manifestu a jejím ústředním jednatelem. Společně se šéfredaktorem listu Svět Jaroslavem Pelíškem a generálním referentem Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě MUDr. Františkem Teunerem se 1944 zúčastnil návštěvy obsazených pobaltských zemí. Byl taktéž členem Presseklubu a vyznamenán Čestným štítem Protektorátu Čechy a Morava se Svatováclavskou orlicí ve stříbře.

Pseudonymy: -w-; W.; -W-;

Z díla: Banská Bystrica (Spolu s Janem Scheinostem a Antonínem Jaromilem Kožíškem, Praha, Orbis 1944).

In: NA, PŘ II-ODD/PŘ – d, kart. 24, tab. 4318, Polední vydání časopisu Večerní list, od 1929 Polední list; NA, f. PŘ II-ODD/PŘ – d, sign. TISK 1931-51, kart. 306, 235/1 Večerní České slovo; NA, f. PŘ II – ODD/ PŘ – d, sign. TISK – 1931-51, kart. 210, krabice 275, fascikl 188/3, č. folií: Pražský list; NA, f. PŘ II – ODD/PŘ – d, sign. TISK 1931 – 51, kart. 271, 186/2,2a Polední list; NA, f. NS, TNS 8/47, kart. 131; NA, f. ASYN, kart. 109; NA, f. NS, TNS 8/1947, kart. 128; NA, f. ASYN, NSN, Korespondence 1942, kart. 123; NA, f. ASYN, NSN - Korespondence s redakcemi, kart. 124; NA, f. TNS 8/47, poř. č. 31, sv. 710, K. Werner I, 1941-1943, kart. 124; NA, f. TNS 6/47, A. Kožíšek, kart. 117; NA, f.  ASYN, kart. 123, Národní svaz novinářů, desky Všeobecná korespondence 1943; NA, f. ASYN, kart. 114; NA, f. Moravec - AMV 39, sig. 39-40-1, kart. 77; NA, TNS 8/47, poř. Č. 31, sv. 710, K. Werner, 1945, kart. 125, dopis J. Štíchovi; NA, f. PŘ II-ODD/PŘ-d, sign. Tisk 1931-1951, kart. 306, 235/1 Večerní České slovo; NA, f. ASYN, kart. 109; Národní politika, ročník LXII, č. 69, 5/10. 3. 1944, s. 3; Národní politika, ročník LXII, č. 108, 3/19. 4. 1944, s. 3; Brabec Jiří: Antisemitská literatura, s. 278, Revolver Revue, č. 50, 2002; Svobodné slovo, 9. 4. 1947, s. 2, (si): „Otcové“ aktivismu před soudem. Vl. Krychtálek, dr. J. Křemen, K. Werner a dr. Vajtauer před Národním soudem; Svobodné slovo, 10. 4. 1947. S. 3, (si): Krychtálek zapírá, Werner přiznává; Svobodné slovo, 23. 4. 1947, Smrt aktivistickým novinářům; Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. Praha: SPN 1973, s. 1424; Kdy zemřeli IV, s. 273; Chodil, J.: Tiskový koncern Tempo a jeho listy. Dipl. pr., Praha: FŽ UK 1986, s. 125; Rödling, J.: Causa Karla Wernera před Národním soudem. Bak. dipl. pr., Brno: FSS MU 2007; Dolejší, V.: Noviny a novináři, Praha: NPL, 1963, s. 159, 166, 242, 364, 377, 385, 400, 402; Pasák, T.: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939 – 1945. Praha: Univerzita Karlova, 1980, s. 344-345; Beránková, M.; Křivánková, A.; Ruttkay, F. Dějiny československé žurnalistiky, III. díl. Praha: Novinář, 1988, s. 239.