Národní listy – odpovědný redaktor: 11/1883-6/1912 (v nekrologu(3) byl označován jako “chéf” a v některých zdrojích(2;5) je popisován jako šéfredaktor, nicméně v tiráži novin takto není nikde uveden, možná kvůli své věhlasné skromnosti(3)).

Studoval v Praze na české vyšší reálné škole, poté matematiku na české polytechnice. Krátce vykonával učitelské povolání, nejprve na Vocelově ústavu a v Ženském výrobním spolku českém. Po ukončení externího studia na pražské univerzitě učil na české vyšší reálce v Praze.

Od 1878 začal pracovat jako redaktor v brněnském časopisu Občan, o rok později v Poslu z Prahy (později České noviny). 1882 se stal členem redakce Národních listů. Po smrti jejich odpovědného redaktora Josefa Baráka 1883 tuto funkci Anýž převzal a zastával ji až do konce života. 

Kromě žurnalistické a publicistické činnosti přednášel v dělnických spolcích. V oblasti vzdělávání vykonal mnoho záslužné práce i ve výboru Ústřední matice školské. Byl činný v Jednotě Pošumavské a Jednotě Severočeské. Zasloužil se o zřízení Penzijního fondu pro vdovy a sirotky po členech Spolku českých novinářů a usiloval o zlepšení sociálního postavení učitelského stavu. Od 1892 působil ve výkonném výboru národní strany svobodomyslné (mladočeši) a jako její reprezentant byl 1895, 1901 a 1907 zvolen za volební okrsek měst Beroun, Hořovice, Rokycany a Radnice do českého zemského sněmu. 1902 se stal členem zemské školní rady.

Zemřel 27. června 1912 v půl osmé ráno ve svém pražském bytě ve Vojtěšské ulici č. 240/11. Jako příčinu smrti stanovili přivolaní lékaři srdeční selhání. Smuteční oznámení vyšlo téhož den na titulní straně večerního vydání Národních listů. Mezi účastníky pohřebního průvodu, který se 2. července vydal ze sídla deníku, kde bylo tělo vystaveno, na Vyšehrad, byli Alois Jirásek, Jaroslav Kvapil, primátor města Prahy Karel Groš, poslanci Alois Rašín, Karel Kramář a mnoho dalších osobností z veřejného života. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově, hrobka č. 6, odd. VI. Autorem Anýžova náhrobku je jeho příbuzný řezbář, návrhář a výrobce kovových uměleckých předmětů Franta Anýž.

Zdroje:

1. Přispěvatelé Biografický slovník českých zemí, ANÝŽ Josef 1852–1912 [online], , c2024, Datum poslední revize 16. 09. 2024, 14:51 UTC, [citováno 4. 11. 2024] <https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=AN%C3%9D%C5%BD_Josef_1852%E2%80%931912&oldid=413787>

2. WIKIPEDIE, Přispěvatelé. Josef Anýž. Online. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_An%C3%BD%C5%BE . [cit. 2024-11-04].

3. Národní listy. Praha: Julius Grégr, 27.6.1912, 52(175, večerní vydání), s. [1]. ISSN 1214-1240. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:0b713a60-62fc-11e7-89ee-5ef3fc9ae867 

4. MACHAR, Josef Svatopluk. Českým životem: Feuilletonů kniha čtrnáctá : psáno v letech 1910-1911. Praha: Grosman a Svoboda, 1912, s. 228. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:fc5f51b0-7dfd-11e3-989f-5ef3fc9bb22f 

5. AUTOR, Nenalezený. Josef Anýž. Online. Nenalezený vydavatel. Dostupné z: https://www.payne.cz/3xS43787/AnyzJosef09.htm. [cit. 2024-11-04].

novinář, politik, pedagog