Národní listy – odpovědný redaktor 6/1912-6/1916, vydavatel 1910-1922

Nejmladší ze šestnácti dětí učitele Antonína H. (1799–1870) a Terezie, roz. Pranhoferové; bratr Ferdinanda H. (1824 až 1912) a Saturnina Ondřeje H. (1840–1884). V Praze studoval nejprve na Akademickém, poté na piaristickém gymnáziu a na filozofické fakultě. 1866–68 působil jako vychovatel v Rusku, zpočátku v rodině hudebního virtuosa F. Lauba. Tehdy se v Moskvě setkal s českými politiky při tzv. Pouti na Rus, po dohodě s nimi začal psát články pro Národní listy, mj. o tehdejší moskevské národopisné výstavě (1867). Stal se nadšeným slavjanofilem a rusofilem, ačkoli (na rozdíl např. od K. Sladkovského) nikdy nepřestoupil na pravoslaví. Po návratu do Čech 1868 obhájil doktorát a vstoupil do veřejného života. Za pořádání táborů lidu (1868–69) byl několikrát krátce vězněn. Politicky se zapojil do mladočeského hnutí. Julius Grégr 1870 nabídl Hellerovi, který byl znám svým společenským přehledem i jazykovou zdatností, aby vstoupil do redakce Národních listů. 

Heller 1872 navštívil Moskvu a jižní Rusko (včetně Krymu) a také Berlín. Vrcholem jeho zpravodajské kariéry se 1877–79 stal pobyt v Rusku, během něhož referoval o rusko-turecké válce, sám se při tom osobně účastnil v týlu bojů (Ploieşti, Ruse). Zprávy později shrnul v Románu z bojiště (1890). Jako redaktor podnikal další cesty: 1880 na Slovensko, 1892 na Krym a do Zakavkazska nebo do Bulharska a Srbska. Byl poslancem českého zemského sněmu (1895–1901) a říšské rady (1883–85, 1897–1907).

Pro žurnalistiku měl Heller důležité předpoklady: rychlou orientaci, stylistickou obratnost, znalost jazyků, přehled o politice a kultuře.V Národních listech prošel téměř všemi rubrikami. Psal úvodníky i zprávy ze soudní síně, řídil domácí i zahraniční politické zpravodajství, působil jako sněmovní zpravodaj, psal literární i hudební kritiky. Příležitostně zastupoval jako autor fejetonů Jana Nerudu. Od 1873 s J. V. Sládkem převzal po Nerudovi a Hálkovi vydávání časopisu Lumír. Do redakce přivedl Svatopluka Čecha, s nímž 1879 obnovil také časopis Květy. Spolupracoval s Otakarem Hostinským a Jaroslavem Gollem. 1890–93 byl členem IV. třídy ČAVU.

Po smrti Josefa Anýže 1912 převzal jako odpovědný redaktor Národní listy a čtyři roky je vedl. V této funkci otiskl v březnu 1914 nepodepsaný článek, jenž obviňoval národněsocialistického poslance Karla Švihu, že je tajným agentem rakouské vlády. Svá tvrzení H. poté dokázal u soudu, před který byl Švihou pohnán. Pro srdeční onemocnění odešel H. 1916 na odpočinek, formálně však až do smrti zůstal vydavatelem Národních listů (byl jím od roku 1910). 

Zemřel během lázeňského pobytu, pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.

Dílo:

H. se věnoval také beletrii, vydal několik převážně romanticky laděných románů (Král stepi, 1882; Pan Markýz, 1893), v nichž často využíval zážitky z cest. Někdy je označován za tvůrce českého salonního románu. Významnější však zůstala jeho činnost redakční a spolu se S. Čechem a J. Zeyerem také organizační. Spisovateli Václavu Benešovi navrhl jeho pseudonym Třebízský. V závěru života H. psal pětidílné paměti Z minulé doby našeho života národního, kulturního a politického. Upomínky a zápisky (1916–23). Je autorem životopisu Julia Grégra a vydal výbor z díla Karla Sladkovského. Mimo jeho běžnou tvorbu se řadí populární spis Národové Jižní Afriky (1869).

Zdroje:

Přispěvatelé Biografický slovník českých zemí, HELLER Servác Bonifác 1845–1922 [online], , c2024, Datum poslední revize 15. 09. 2024, 11:24 UTC, [citováno 4. 11. 2024] <https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HELLER_Serv%C3%A1c_Bonif%C3%A1c_1845%E2%80%931922&oldid=404540>

OPELÍK, Jiří, Vladimír FORST a Luboš MERHAUT. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. sv. 2, svazek 1, s. 142. ISBN 80-200-0468-8. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:8526c23e-e17f-42f1-8c35-51dc6a1b7186 

WIKIPEDIE, Přispěvatelé. Servác Heller. Online. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Serv%C3%A1c_Heller. [cit. 2024-11-04].

žurnalista, spisovatel, politik