Československý deník – šéfredaktor mezi léty 1917-1920?

Československý voják – šéfredaktor 1918-?

Národní listy – odpovědný redaktor 2/1934-7/1934, šéfredaktor 2/1933-12/1940 (od 9/1939 fakticky šéfredaktorem Josef Friedl – Holeček byl zatčen Gestapem, ale v tiráži byl až do konce roku 1940 psán jako šéfredaktor)

Hlas osvobozených – šéfredaktor 1945-1948

Během studia Právnické fakulty české Karlo-Ferdinandovy univerzity musel narukovat na ruskou frontu. Na podzim 1915 byl zajat a neprodleně se přihlásil do českých dobrovolnických jednotek. Po únorové revoluci 1917 se stal členem Sboru zajateckých spolupracovníků, který v té době zaujal odmítavé stanovisko ke konzervativní správě Svazu česko-slovenských spolků na Rusi. Jako delegát zajateckých samosprávných orgánů se v květnu 1917 zúčastnil III. sjezdu Svazu spolků v Kyjevě a v létě byl kooptován do propagační komise Odbočky Národní rady československé, horlivě vyvíjel činnost jako zajatecký a politický zpravodaj petrohradského demokraticky orientovaného časopisu Čechoslovák. V listopadu 1917 byl jmenován vedoucím vojenské rubriky časopisu dobrovolníků Československý deník, později i šéfredaktorem. Od září 1918 byl šéfredaktorem Československého vojáka. Po odchodu Josefa Zajíčka do ruské dobrovolnické armády se stal v lednu 1919 z pověření Milana Rastislava Štefánika náčelníkem vojenského zpravodajství Československého vojska na Rusi, obdržel hodnost kapitána. V září 1920 se jedním z posledních transportů vrátil do vlasti.

Od 1921 byl Rudolfem Medkem pověřen funkcí odborného kronikáře tzv. ruské legie. Po usilovné práci, shromažďování a výběru pramenů a autentických dokumentů, vydal čtyřsvazkovou, dodnes nepřekonanou syntézu Za svobodu. Obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914–1920 (1928–29), která je jeho vrcholným dílem.

1927 přijal místo redaktora, 1933–39 šéfredaktora Národních listů. Od 1935 byl poslancem Národního shromáždění za Národní sjednocení, 1938–39 za Stranu národní jednoty. Gestapo ho zatklo 1. 9. 1939 a do konce války věznilo v koncentračním táboře Buchenwald. Od 1945 byl šéfredaktorem Hlasu osvobozených a členem předsednictva Svazu osvobozených politických vězňů, od 1948 redaktorem Hlasu revoluce.

Redigoval a většinou ve spoluautorství napsal řadu publikací k dějinám obou odbojů, pořádal sborníky (nejvýznamnější Od Zborova k Bachmači, 1948, vydal s Josefem Koptou, Františkem Langerem a Bohumilem Přikrylem), psal informativní příručky a překládal z ruštiny a polštiny. Po 1948 propagoval Sovětský svaz, organizoval tiskovou kampaň ve prospěch jednotného celostátního Svazu protifašistických bojovníků. Přestože se po konverzi k marxismu podílel na faktické likvidaci legionářských organizací, od 1967 se angažoval pro oživení legionářských tradic.

Jeho manželkou byla Božena Holečková-Seidlová (* 18. 11. 1897 Smíchov /Praha/, † 14. 7. 1977), zdravotnice sibiřského dobrovolnického vojska, původně zdravotní sestra polní ruské nemocnice v Kišiněvě, 1918 kurýrka krajanů k legiím. Svoje zážitky zpracovala ve dvou deníkově pojatých publikacích (Přes bolševické fronty, 1920; Rok sestrou. Zápisky z kišiněvské nemocnice, 1925). Manželé měli dvě dcery.

Zdroje:

Přispěvatelé Biografický slovník českých zemí, HOLEČEK Vojtěch 1891–1969 [online], , c2024, Datum poslední revize 16. 09. 2024, 18:49 UTC, [citováno 18. 9. 2024] <https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOLE%C4%8CEK_Vojt%C4%9Bch_1891%E2%80%931969&oldid=419884>

TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. Praha: Paseka, 1999. sv. 1, s. 483. ISBN 80-7185-248-1.

HTML BY SUPERKODÉŘI (INFO@SUPERKODERI.CZ). HOLEČEK Vojtěch *8.11.1891. Online. Legie 100. Dostupné z: https://legie100.com/krev-legionare/24141/. [cit. 2024-09-22].

novinář, voják, právník, politik