Národní listy – šéfredaktor 4/1921-9/1926
Narodil se v podnikatelské rodině Jana Hocha a Marie, rozené Čapkové.
V Praze vystudoval knihovnictví na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy Univerzity. V té době byl jeho otec Jan Hoch již ředitelem Žižkovské plynárny. Po absolutoriu školy nastoupil jako adjunkt do Veřejné a univerzitní knihovny v Praze-Klementinu. Od počátku praxe začal také psát články do novin, překládat texty z němčiny a do němčiny a angažovat se v politice. Byl členem společnosti Jednota filozofická a dalších oborových spolků.
Již před první světovou válkou se orientoval na novější hospodářské a sociální dějiny, kde postupně zaujal v českém dějepisectví průkopnické místo, a na žurnalistiku, převážně v Národních listech. Společně s Janem Thonem v nich vedl studentskou rubriku, později se podílel na vedení rubriky kulturní a historické.
Za první světové války náležel do okruhu generálního tajemníka mladočeské strany Františka Síse, představitele jejího protihabsburského křídla. Na Sísův podnět zůstal externím redaktorem Národních listů i za prorakouského vedení Zdeňka Václava Tobolky. Od léta 1915 se kriticky stavěl proti zatčení Karla Kramáře, A. Rašína, Vincence Červinky a Josefa Scheinera, oponoval zastavení listu Čas a rozpuštění Sokola. Jeho články na tato témata měly čitelný, i když opatrný jinotajný obsah. Koncem 1916 odešel z redakce Národních listů a stal se členem odbojové skupiny F. Síse. Od jara 1917 do převratu náležel k užšímu kruhu této skupiny, sdružené kolem rezistentní revue Národ, již spoluvydával a v jejíž redakci Síse zastupoval.
Po vítězství protiaktivistického proudu uvnitř mladočeské strany se na podzim 1917 znovu stal externím redaktorem Národních listů ve vnitropolitické rubrice, po Sísově rezignaci na funkci šéfredaktora deníku byl 1921-1926 jeho nástupcem.
Aby měl možnost věnovat se vědecké práci, k níž byl disponován, přijal 1926 místo zástupce ředitele Veřejné a univerzitní knihovny a 1928 byl jmenován profesorem na Svobodné škole politických nauk.
V letech 1928-1938 vyučoval publicistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze.
Dále byl jmenován tiskovým atašé Československa v Římě. Před rokem 1934 byl také jmenován členem kuratoria Moderní galerie.
Po okupaci českých zemí nacisty se stáhl do ústraní, v dubnu 1948 byl penzionován. S manželkou Věrou, roz. Baušovou, měl syna Petra (* 24. 1. 1920 Praha, † 20. 9. 1999 Praha), biologa, a dcery Olgu, provd. Kameníčkovou (* 15. 7. 1923 Praha, † 28. 5. 1997 Praha), a Dagmar Hochovou, provd. Reinhardtovou (* 10. 3. 1926 Praha, † 16. 4. 2012 Praha), dokumentární, portrétní a reportážní fotografku. Hochovým vnukem je spisovatel Jan Kameníček (* 15. 3. 1955 Praha).
Dílo:
Zabýval se zejména novějšími československými hospodářskými a politickými dějinami:
Čechy na prahu moderního hospodářství (1936)
Alois Rašín. Jeho život, dílo a doba (1934),
dějinami novinářství:
Noviny (1913)
Dějiny českého novinářství od 1860 v Čs. Vlastivědě VII (1933)
L’évolution de la presse tchèque (1934),
ideologií a politickými směry:
Národnost a mezinárodnost (1920)
Počátky německého nacionalismu (1920)
Pangermanismus (1946)
Hitler a Čechy (1948)
Zdroje:
Přispěvatelé Biografický slovník českých zemí, HOCH Karel 1884–1962 [online], , c2024, Datum poslední revize 16. 09. 2024, 15:36 UTC, [citováno 18. 9. 2024] <https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=HOCH_Karel_1884%E2%80%931962&oldid=415200>
TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. Praha: Paseka, 1999. sv. 1, s. 479. ISBN 80-7185-248-1. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:55932990-fb9a-11e3-97de-5ef3fc9ae867
WIKIPEDIE, Přispěvatelé. Karel Hoch. Online. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hoch [cit. 2024-09-10]
novinář, historik, politický publicista, knihovník