Národní listy – šéfredaktor: 11/1917-4/1921

Už počátkem 20. století se angažoval v mladočeské straně (předchůdkyně národních demokratů, oficiálně Národní strana svobodomyslná), v níž působil jako generální tajemník. Když se za první světové války stal dosavadní hlavní tiskový orgán strany Národní listy dočasně loajálním vůči vídeňské vládě, patřil Sís od roku 1917 do okruhu listu Národ, který se profiloval jako radikálně národovecký. I v rámci mladočeské strany tvořil radikální křídlo odmítající prorakouský aktivismus části mladočechů. V roce 1917 se podílel na stylizování Manifestu českých spisovatelů, který byl deklarací ve prospěch státoprávní agitace a českých národních ambicí. Byl členem skupiny domácího protirakouského odboje (takzvaná Maffie). 

V roce 1918 se podílel na přerodu mladočeské strany v novou formaci Česká státoprávní demokracie, z níž se krátce nato utvořila Československá národní demokracie. V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[12] V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Na mandát ale rezignoval ještě během roku 1920. 

Celoživotně působil v mladočeském a posléze národně demokratickém tisku, a to na různých pozicích. Začínal jako redaktor mladočeských krajských novin, Mladoboleslavských listů.

Od roku 1917 do 1921 byl šéfredaktorem Národních listů. V letech 1921-1923 byl zahraničním zpravodajem Nár. listů v Paříži, kde zároveň studoval politické vědy a roku 1922 založil Slovanský výbor (Comité Slave). V letech 1923-1930 byl po atentátu na Aloise Rašína politický, resp. vrchní ředitel Národních listů.

1925-1930 byl úřadujícím místopředsedou Československé národní demokracie, kde byl představitelem radikálně nacionalistického směru. Začátkem 30.let odešel ze zdravotních důvodů na odpočinek. Své místo v Národních listech přenechal výměnou za finanční podporu na sepsání Dějin Maffie, jež pak na pokračování vycházely v Národních listech, a v této době psal i svá pojednání o počátcích svobodného zednářství v Československu – Vznik svobodného zednářství obřadu skotského starého a přijatého v Československu.

Zemřel v srpnu 1938. Již v dubnu 1930 ho postihl první záchvat mrtvice. V následujících letech zažil několik dalších. Deset dnů před smrtí přišel silný záchvat, který ochromil jeho dýchací soustavu.

Sísovi sourozenci byli také původně mladočeští žurnalisté a žili dlouhodobě v zahraničí. Bratr Vladimír v Bulharsku a sestra Milada v Paříži. Jeho bratr Vladimír Sís se účastnil prvního i druhého odboje a zemřel pak v komunistickém vězení.

Zdroje:

TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. století. Praha: Paseka, 1999. sv. 3, s. 127. ISBN 80-7185-248-1. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:e28da7e0-fbdf-11e3-a680-5ef3fc9bb22f 

WIKIPEDIE, Přispěvatelé. František Sís. Online. In: Wikipedie: Otevřená encyklopedie. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_S%C3%ADs. [cit. 2024-11-04].

AUTOR, Nenalezený. Lóže Most. Významní zednáři. František Sís. Online. Nenalezený vydavatel. Dostupné z: http://www.lmost.cz/frantisek-sis/. [cit. 2024-11-04].

Kopecký, R., & Nekola, M. (2018). Rudolf Kopecký: vzpomínky starého novináře: "proti Benešovi, nacistům a komunistům". Machart.

MARCHOLEVA, Krasimira Laleva: Politická a novinářská činnost Františka Síse (1914-1919). Slovanský přehled. Roč. 99, 2013, č. 1/2, s. 53–76.

TOMEŠ, Josef: Bojovníci skryté fronty : zapomenutý příběh sourozenců Sísových. Odkaz. R. 2016, č. 26, březen, s. 29–34.

novinář, politik