Jaromír Hořec, PhDr. (vl. jm. Jaromír Halbhuber)

Vystudoval reálné gymnázium v Praze (1940). V letech 1940-44 byl pracovně nasazen do ČKD Praha a poté do Českomoravských strojíren. Během války (1942-45) byl v domácím protinacistickém odboji Hnutí za svobodu. Po druhé světové válce byl veřejně činný v ÚV SČM, Svazu skladatelů a Svazu čs. spisovatelů (do 1968). Po válce začal studovat na FF UK v Praze (1945-48). V roce 1954 dokončil studia češtiny a literární vědy na FF UK. Jaromír Hořec byl v letech 1945-50 (od 10. 5. 1945) šéfredaktorem deníku Mladá fronta i ředitelem nakladatelství (do 1950). Kromě toho byl u zrodu týdeníku My, Junáci, vpřed a Středoškoláka. Během let 1950-53 byl redaktorem nakladatelství Mír.  Od roku 1953-65 se stal vedoucím knižní edice Svazu protifašistických bojovníků (Naše vojsko) a šéfredaktorem časopisu Hlas revoluce. V roce 1965 se stal odborným asistentem Fakulty osvěty a novinářství UK (pozn: v roce 1968 se přejmenovala na Fakultu sociálních věd a publicistiky).

V roce 1969 získal titul CSc. (kandidát historických věd) a byl jmenován šéfredaktorem časopisu Univerzita Karlova. Roku 1969 byl vyloučen z KSČ a zbaven místa na fakultě i funkce šéfredaktora časopisu Univerzita Karlova.  Byl mimo jiné i zakladatelem a vedoucím redaktorem edice Magnet (1965–1970 a 1990–1992) ve vydavatelství časopisů Ministerstva národní obrany (později Magnet)a zakladatelem samizdatového vydavatelství Česká expedice (1979-2007), které v roce 1989 přeměnil v soukromé nakladatelství.

V roce 1970 odešel do invalidního důchodu. V roce 1981 byl půl roku ve vazbě za podvracení republiky a za šíření samizdatové literatury. Po sametové revoluci (1990) se ujal funkce předsedy revizní komise Obce spisovatelů a pracoval v sekretariátu ÚV Svazu protifašistických bojovníků. Byl předsedou Společnosti přátel Podkarpatské Rusi a místopředsedou Masarykova demokratického hnutí.

Dílo (výběr): vydal například sbírky poezie Jasina (1946), Květen (1946), Půlnoční jam session (1968 a 1976 Toronto a 1996 Praha), Hořec nanečisto (2002), Bylo nebylo (2006). V  samizdatové Edici Petlice vydal básnické sbírky Bohemus (1986); Špatně rozdané karty (1977) a Svěcení hlíny (1979), Bez glejtu (1979), Vnitrozemí (1979), Přísežné svědectví (1980), Ne (1980), Úpadek hvězd (1981), Rekviem za Janem Zahradníčkem (1982), Pozdvihování slov (1985). Literárně historické knihy: Doba ortelů (1992), Halasové (1993), Země naděje (1996), Počátky české knihy (2003). Je autorem písňových textů a hudební literatury.

In: HOŘEC, Jaromír. Poválečná léta (Vzpomínky zakladatele Mladé fronty), Praha: Mladá fronta, 2010, s. 25, ISBN 978-80-204-1797-8; Almanach českých novinářů (1989-2008)

Životopis přiložený k dotazníku Svazu československých novinářů, r. 1955, viz fond Syndikátu novinářů, Národní archiv; Slovník české literatury po roce 1945, Jaromír Hořec, [online]. Dostupné z http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1026