Narodil se v rodině majitele truhlářství, reálné gymnázium vychodil v Pelhřimově a v Praze-Libni, 1938 maturita. Těžká situace rodiny po smrti otce (1933) a raná spolupráce s levicovým studentským hnutím Mladá kultura ovlivnily jeho pohled na svět. Podzim 1938-39 studium FF UK (čeština a francouzština), 1939-42 v koncentračním táboře Mauthausen jako jeden z českých studentů zatčených 17. 11. 1939, po návratu do V. 1945 zaměstnanec Okresní nemocenské pojišťovny v Praze a současně působil v ilegálních levicových odbojových skupinách Pochodeň a Předvoj, X. 1944 45 člen 4. ilegálního ÚV KSČ, po 1945 dostudoval FF UK (1949 absolvoval), 1950 doktorát (práce Národní umělkyně Marie Majerová), 1945-48 kulturní redaktor Tvorby a Rudého práva, od léta 1946 člen divadelní komise při Kulturním a propagačním oddělení ÚV KSČ, III. 1948 člen výboru pro ustavení odboru mladých spisovatelů při Syndikátu českých spisovatelů, XI. 1948-podzim 1951 pracovník ČSF: od podzimu 1947 umělecký šéf 7. vyrobní skupiny (od V. 1948 7. A skupiny), XI. 1948-podzim 1951 člen ÚD, XI. 1948-XII. 1949 vedoucí 6. tvůrčího kolektivu, I. 1950-IX. 1951 člen KVÚD, 1951 z ČSF z politických důvodú propuštěn, 1951 člen redakční rady měsíčníku Nový život. 1951-53 volný literát, 1953-59 šéfredaktor nakladatelství Mladá fronta, od 1956 šéfredaktor deníku Mladá fronta, 1956-67 člen ÚV SČSS a předsednictva SČSS, 1959-63 člen ÚV Svazu československých novinářů, 1959-I. 1968 šéfredaktor literárního měsíčníku Plamen, 1967-69 šéfredaktor beletrie v nakladatelství Svoboda, 1969 až 77 šéfredaktor týdeníku Tvorba, od 1969 poslanec ČNR (člen predsednictva, předseda kulturního a školského výboru ČNR), od 1978 profesor FF UK (katedra dějin umění a estetiky, externě přednášel 1982-84), 1982-89 vedoucí Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro československou a světovou literaturu ČSAV, od 1990 v důchodu.

Rodina: manželka nakladatelská redaktorka Magda Hájková (* 1930), syn Petr Hájek (* 1951).

Z díla: Generace na rozhraní (1946, soubor článkủ), Josef Kajetán Tyl, básnik re volučního roku 1848(1950), Václav Šolc - pěvec probuzení českého lidu (1951), Národní umělkyně Marie Majerová (1952), Jak pracovat s uměleckou literaturou (1954).

In: KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů-. Praha: Libri, 2002. str. 92.