Gymnázium studoval v rodišti, 1922 maturita ve Varšavě, 1923 příchod do ČSR. 1923-30 studium ČVUT, od 1928 člen KSM. 1930-32 práce v ústředí KSM (řídil ilegální aparát agitpropu) a současně kooptován do KV a ÚV KSM, od 1930 člen KSČ, 1932-34 pracovník ústředního agitačně-propagačního oddělení, VIII. 1934 až konec roku 1935 šéfredaktor Rudého práva, II. 1936 vyloučen z KSČ (do té doby kooptovaným členem ÚV KSČ, od V. 1935 politbyra; od X. 1935 byl též šéfredaktorem Haló novin), 1937-39 redigoval Radiojournal a Orbis, VIII. 1939 odjel s rodinou do USA (1940-45 redigoval časopis Newyorské listy, 1945-46 redaktor Overseas News Agency v New Yorku), 1946 návrat do ČSR, 1946-49 redaktor a člen redakčního kruhu týdeníku Kulturní politika, 1947-49 šéfredaktor tiskové agentury Pragopress, 1948 šéfredaktor Pondělníku, 1948-49 zahraničněpolitický redaktor Lidových novin (přispíval také do Práce i jiných novin), VI. 1949 vyšetřován ve věci tzv. pamfletu na Nezvala (v kategorii obdivovatel), X. 1949 poslán na „dovolenou" a pak mohl pracovat jen jako dokumentarista v archivu ČTK a 1953-66 ve výstřižkovém archivu Novinářského studijního ústavu, pravidelně přispíval do Literárních novin, 1966-67 zahraničněpolitický redaktor Reportéra, 1968 šéfredaktor Reportéra. Od 1969 v důchodu. Jeden z prvních signatářů Charty 77. Významná je jeho poválečná publicistika i literatura faktu od vnitřní a zahraniční politiky přes společenskou problematiku USA a Afriky, životopisy významných politiků (Roosevelt, Churchill, Kennedyovi).

Paměti: Jak to vlastně bylo (4 díly; psáno po 1969, 1. díl vycházel na pokračování 1990 v Tvorbě, uloženo v LA PNP). Z díla: Vērni zůstali (1947), USA - portrét národa (1948). (SÚA, A ÚV KSČ, f. 100/45, sv. 5, a. j. 154.)

In: KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948-1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů-. Praha: Libri, 2002. str. 60.